Vlastní závist

Znáte to, když se ocitnete v partě lidí, třeba u táboráku, a někdo tam vytáhne takovou tu blbost na lanech a začne s tím kolem sebe točit. Naposledy jsem zažil obě situace – hejtovanej pocit a maníka, co si to se zapálenými míčky na lanech hrozně dával – u známýho na zahradě cestou z dovolený. Likvidovali jsme tam dvanáctku Břežňáka a domácí modely ze zahrádky. Když v tom jeho brůdr vytáhl tyhle nesmysly, kterýma kolem sebe točí už patnáct miliard let, a začaly se dít neskutečný věci.

Zpočátku jsem seděl v němém úžasu. Po chvíli to ale přišlo. Umocněna smíšenými pocity po čerstvém rozchodu se dostavila ta sžíravá závist, která v tu chvíli absolutně abstrahuje od objektivních, vlastní sebevědomí zvyšujících rozdílových faktů, že maník vlastně umí jenom točit koulema kolem sebe, že skoro ani nedostudoval střední, když já si na výsluní rodinné pozornosti hřeju čerstvý diplom z distančních studií na jedné z těch těžších vysokých škol (kde je i matematika), že ještě bydlí u maminky, zatímco já už opečovávám vlastní bydlo, že má nějakou nuznou práci na severu Čech, zatímco já v Praze solidně vydělávám a za celých 8 let u jednoho zaměstnavatele jsem čtyřikrát povýšil…

Tohle všechno, kdyby si průměrně úspěšný člověk měl v rámci masturbace vlastního ega (a v případě pánů, kteří rádi vychází ven jako lidi a ne jako oběti vlastní ranní erekce, tak i během masturbace vlastního pyje) každé ráno pětkrát odříkával místo otčenáše vlastní tragédie, tak všechny s(t)ránky motivačních citátů na sociálních sítích musí logicky ihned zkrachovat.

A měl bych si to opakovat i já. Zvláště, když jsem přítomen performanci podobných lidových umělců. Jenže ono to nejde. Oni jsou tak strašně hustý a dobrý. Náramně skvěle to vypadá a hlavně poté, co se rozhlédnete a zjistíte, ž

Follow