Kolaři na chodníku

Když chodím ráno radostně do rachoty, valím si to s kopce, kde je poměrně široká silnice, na jedné straně od ní je standardně širokej chodník a na druhé podstatně širší cyklostezka.

Kolostezka je za dotace z EU potažená novým térem s příjemnou hrubostí, žádné nerovnosti, natož propadliny, či odlupující se kamínky, žádné spadané kluzké listí, žádné keře či stromy s větvemi v drátech, ani žádné lavičky vyčuhující do trasy – zkrátka radost se svízt. Nemusíš šlapat, gumy jen ševelí, cítíš vůni podzimu a vítr ve tváři. Vidíš vycházející slunce, slyšíš řev zpěvného ptactva vůkol a raduješ se z globálního oteplování.

Naopak chodník se nepravidelně propadá na neuvěřitelnejch místech a je křivej jak levicovej politik. Jediná slušná část je pás hladkýho asfaltu, kter se táhne po celé délce a je širokej přesně 40 cm, tedy tolik, co má ta lžíce od pidibagru, jenž vypadá jako z lega.

Ruku na srdce, milovníci jedné stopy, jakou cestu byste zvolili pro svá kolečka? Jistě tu novou cyklostezku, že?

Ale hovnó! Nasrat chodcům. Jakmile totiž zjistíte, že se potřebujete dostat na místo, které leží na DRUHÉ STRANĚ SILNICE než je kolocesta, je vám nějakej hezkej zážitek u prdele. To, že byste po sjezdu museli zastavit, opřít se nohou a počkat, až projedou auta, je pro vás, vy kurvy, takovej problém, že radši jedete po chodníku. Samozřejmě po tom 40 cm širokym pásu, proč by tam přece byl, když ne pro velocipédisty, že jo? A samozřejmě že se to neobejde bez zvonění na chodce, před váma, protože ti si přece můžou ničit kotníky v dírách – teď přece JEDE PÁN !

Tak hele, pedále, zítra ráno bacha. Jak jsem dnes v papírnictví kupoval dětem obaly na sešity, tak jsem využil příležitosti a přikoupil si do práce pár (krabiček) připínáčků. Takovejch velkejch, ostrejch a tvrdejch. Je možný, že ji

Follow