„Jsou lidi, co jsou na tom mnohem hůř!“

Každej to někdy měl. Na hovno období.To moje trvá už nějaký dva roky a posralo se snad všechno, co se posrat mělo. Člověk to nějak přechází, něco ho nasere, přejde to. Nasere ho něco dalšího, přejde to. A tak to pokračuje. A pořád si naivně říkáte: „Vono to bude dobrý, takhle na hovno to přece nebude do nekonečna!“ Lidi se vás ptají, jak se máte, a vy protože nejste fňukny, tak říkáte že fajn a svoje problémy nerozebíráte. Jste přece silní. A pak to jednoho dne příjde. Máte toho prostě plný zuby. Rozhodnete se, že se někomu svěříte, jak vás ty poslední dva roky sraček serou. On vás vyslechne, vaše duševní blití odkejve a pak řekne kouzelnou větu: „To mě mrzí, ale snaž se to brát pozitivně, některý lidi jsou na tom mnohem hůř! Mohl bys být třeba na vozejku!“ A v tu chvíli litujete, že jste vůbec neco řekli a připadáte si jak fňukny. Člověk na tom může být vždycky hůř, ale to, že má někdo mnohem horší problémy, neuleví tomu šutru, co vás tak strašně tíží v žaludku.

Follow