Že se práce pořád nenaučila masturbovat

Hohohoo, tolik k břitkejm fórkům na úvod a teď k věci. Fakt mě to sere. Sedím v baru a pracuju na posledních vychytávkách před tím, než nastane den D (Což by mělo bejt zejtra v 09,00) a už mě to zcela upřímně, těžce nebaví, protože:

1) to zabírá strašně moc času, kterej bych teď mnohem radši věnoval jedný sexy kočce, kterou se snažim už pár tejdnů přesvědčit, že jsem cool týpek, se kterym jí čeká budoucnost zářnější než –doplňte si nějakej vtipnej příměr –, ale jelikož jsem s ní měl kvůli tý madafaka práci za tuhle dobu jen dvě rande, tak se to jako moc nedaří.

2) to stojí strašlivý prachy, protože jsem degen a moje efektivita se při makání v teple domova limitně blíží nule. Takže místo toho chodim do svýho oblíbenýho baru. A buďte si tu na vodě, že jo.

3) mě poslední tejden permanentně pálí žáha z energy drinků – kafe do mě nedostanete.

4) kouřim jak fabrika, což se jednak podílí na bodu dva a potom tušim, že to není jako úplně zdravý.

5) moje bodíčko začalo viditelně máselnatět.

6) den D nebude konec, ale spíš začátek.

Odejít můžu vždycky, co by ne, ale vyserte se na práci, která je vlastně celkem v pohodě placená, nijak zvlášť náročná (až teda na to, že jí je hodně) a do budoucna dost perspektivní, protože když jste s šéfikem dobrý felas už od gymplu a jste prvním zaměstnancem, kterej tam ví vlastně o všem, tak ten potenciál je tam fakt slibnej.

A proto mě to těžce nebaví i za sedmý – protože jsem stal nudnym, řadovym, tuctovym otrokem svojí práce.

Jsem tedy nasrán, přátelé, NASRÁN. A nevodseru se dřív, než od Leoše jednou během nějakýho krásnýho dne uslyšim: „Dneeees se podiváme do minulosti na toooo, jaký to bylo, když práce ještě neuměla masturbovat.“

Kurva.

Follow