Že se nikdy nepotkám s Václavem Havlem

Že se nikdy nepotkám s Václavem Havlem. Jsem ročník 97, takže jsem se narodil, když už Havel vyhrál 3 prezidentské volby ze 4. Je jasný, že si z jeho prezidentování pamatuju tak maximálně tvář. O to víc mě sere, že ho už nikdy nepotkám. Sere mě to asi nejvíc ze všech lidí, co jsou mezi námi.

A sere mě to o víc, kolik lidí na tohohle suverénně největšího Čecha od dob Masaryka hází špínu. Kdo vám dal kurva právo mluvit? Havel ani demokracie nemůže za vaše zkurvený životy! Co jste dokázali? Hodili jste to tam Babišovi a Zemanovi a teď si myslíte, že máte právo o něm mluvit? Hovno!

Vím, že Havel nebyl ideál úžasnýho života. Neměl problém si semtam přihnout (na rozdíl od Miloše se tím ale aspoň nechlubil) a co se týče holek, taky asi nemá úplně čistý svědomí. Ale co má kurva bejt? Je to prostě symbol! Symbol lásky, pravdy, demokracie, lepších zítřků, slunce, pozitivismu, optimismu, štěstí a prostě všech těch pěknejch věcí, který ve svým životě máme.

Na rozdíl od Klause, Miloše, Andreje i všech dalších politiků je on ten, díky komu svět ví, co ta zkratka CZE znamená. Víte jaký tři věci ví průměrně lidi o Česku? Praha, pivo/Jágr/Čech a Havel! Víte koho přijel Obama v roce 2009 navštívit? Havla! Víte kdo může za naše členství v NATO a EU? Havel! Kdo jinej to může o sobě říct?

A to ani nepočítám další věci. Dyť ten člověk byl jako prezident (!) na návštěvě Rolling Stones i Pink Floyd, miloval Plasticy a všechny světový státníky bral do hospody na pivo. Co víc může člověk chtít od kamaráda? A co víc kurva od prezidenta?

A nikdo, prostě doprdele vůbec nikdo, by neměl právo mi tady na ten symbol kydat hnůj. Jak se kurva vůbec opovažujete? Kdo vám dal právo? Zalezte doprdele. Kokoti.

Follow