Že mám ambivalentní přístup k dětem

Posted: Říjen 26th, 2017 | Author: Aidena | 2 Comments »

Jako žena, navíc třiadvacetiletá žena, jsem se dostala do fáze, kdy se to kolem mě hemží buď alkoholikama nebo čerstvýma matkama. Občas mi někdo nadhodí, že už by byl taky pomalu čas (na ty děti, ne začít chlastat), ale jako nevim, no. Ono je to celkem hezký, ono je to i roztomilý, ono je to v podstatě občas i vtipný, ale taky se to musí přebalovat, řve to na veřejnosti, budí se to v noci a hlavně mi to neumožňuje, aby se můj svět točil jen kolem mě, a to mě jako sere. Já se ráda pokochám, pochovám si, zazpíváme si, zahrajeme na schovku, dobrý, ale mít to 24/7 ? Tak teď si nejsem jistá, jestli nemám sklony k tomu, abych byla krkavčí matka. Navíc, což je u mě jako ženský asi nejdivnější, mi 80% dětí přijde fakt ošklivých a protivných, a takový to ,,Jééé, to je ale princeznička“ mi u čerstvě narozených obludek nějak nejde přes pysky.

«
»


  • jakl

    Tak poslední věta to zabila 😀

  • insaina

    To je přece ve třiadvaceti úplně normální… Jako jasně, někdo touží po dětech už v šestnácti, ale na soudy, jestli náhodou nemáš sklony ke krkavčení, máš ještě pár let čas :)

    Jó, když budeš mít stejný pocity i ve třiceti, tak to už je na zvážení, jestli je vůbec dobrej nápad si nějaký děti dělat, ale do tý doby 😀 jo a děti jsou ošklivý dost často (kromě toho mýho, to je samozřejmě nejkrásnější na světě), ale to není věc, kterou tý jeho matce řekneš -- to je něco jako blbej dárek, taky řekneš jé, dík, jasně že se mi to líbí 😉