že jsem nestihl přispět do Tisíce věcí

Ano, těch nápadů, co se ještě najde! Však to už autoři shrnuli sami. To bylo příležitostí přímo pohejtuvolajících! Nekonečné dotazy na pokladnách ČD: „Obyčejnou? Jenom tam??? Platbu kartou hlaste předem!“ Ano, všem pokladním, co tohle budou číst, vzkazuji: pokud nejsem důchodce co zapomene na legitku, která mu vynese srážku pár šupů z jízdného, a pokud neřeknu jinak, chci vždycky obyčejnou, a pokud neřeknu jinak, chci vždycky jenom tam. Zároveň bych chtěl vzkázat IT podpoře Českých drah: pokud má váš informační systém problém, když zákazník oznámí platbu kartou pozdě, dejte mi jedno odpoledne a tenhle nedodělek vám opravím, mám za sebou dva semestry programování v javě.
Také mě dokáže vytočit, pokud někdo zjevný humor bere vážně. Humor je humor, vážná věc je vážná věc, a ani jedno by se s tím druhým nemělo zaměňovat. V tomhle případě mi ještě pomáhá, když si jako takovou mantru připomínám Werichovo „Smích chytré léčí a blbé uráží“.
Což se nedá říct o poslední věci, což je má nezlomná, silná a neochvějně pevná vůle všechno odkládat, což je i jediný důvod, proč jsem dosud studentem mezi o dva až čtyři roky mladšími spolužáky, proč hru na kytaru spíš zapomínám než zdokonaluji, proč jsem poslední báseň napsal snad vloni a proč jsem se nestihl přispět sem, dokud to šlo.

Follow