VAROVÁNÍ PŘED COOKIES NA WEBU

Evropská unie to má teď sakra těžký. Britové z ní zdrhli, i když to původně asi neměli v úmyslu, a kdekdo by je chtěl následovat. A když už se do ní naopak někdo novej cpe, jsou to buď ty bájný migranti, nebo nějaký asijský státy, kde se ještě za čórku sekaj ruce.

EU jako byrokratickej moloch určitě může za spoustu zrůdností. Jelikož mě ale netrápí míra zakřivení banánů ani výkupní ceny řepky olejky, vyloženě mě nasrala, až když přikázala provozovatelům webovek, aby informovali svý uživatele, že sledujou jejich cookies. Že je jakože šmírujou a občas jim díky tomu něco podsunou. Kvůli tomu vyskakuje na drtivý většině stránek otravná hláška vysvětlující, že o tom jako teda víte a že jste s tím OK. Což musíte stvrdit kliknutím.

A to mi teda přijde totální vopich. Jednak když máte tohle kliknutí províst na každý webovce, nestrávíte celej den ničím jiným – logicky totiž nebudete akorát refreshovat jednu stránku, ale budete si hezky korzovat po celý síti a tahle cookie kravina vás uvítá na většině z nich. Zadruhý jde o informaci nulový hodnoty, protože jí beztak nikdo nerozumí. Hlavně ji ale každej zkousne – vyžadovat souhlas s cookies je asi jako nechat si v hospodě potvrdit hostama, že jsou cajk s tím, že je pivo ožere.

Aby toho virtuálního zmrdství nebylo málo, je na půlce stránek tahle pytlovina vyřešená tak dementně, že po kliknutí nezmizí, nebo že se znova zobrazí u další návštěvy nebo že vyskakuje na nějaký další podstránce. Což zvlášť na mobilu, kde si chcete užívat každej cenťák volnýho displeje a ušetřit každej kilobajt dat, fakt nasere.

Vědomí, že jsem kvůli týhle kokotině prošustroval dobrej tisíc zbytečnejch kliků, mě neskutečně děsí. Když si vezmu, že mi stačí zhruba tři kliky na to převést všechny svý prachy na Bahamy, naplnit spíž až po okraj nejlibovějšíma pochutinama nebo si domluvit rande s Terezou Voříškovou, pak jsem namísto odklikávání debilních cookies zjevně už mohl dávno zrevidovat teorii relativity.

Follow