Svůj báječnej život

Jsou dny kdy se mi daří. Dokonce jsou dny, kdy se mi skvěle daří. Peníze jsou, ženská zlobí jen trošku a já jí víc než ona mě, práce je, na co sáhnu to mi vychází, prostě můj báječnej život ….
Jenomže pak to přijde.
Na konci každýho období, kdy mě nepotkala žádná pohroma, už to začínám cítit. Takové to mrazení v zádech, kdy si říkáte, tak odkud to přijde, odkud to přiletí, co to bude za radost…. a ono furt nic a vy s tím pocitem že vám všechno jde od ruky, to štěstíčko, že máte podchycené, ale s tím svrběním na zátylku jdete životem a už si třeba i říkáte, že to třeba nikdy nepřijde, že tohle je to, jak to má být a že je to krásné.
A bum ho. Jako když se otevře nebe a spustí se průtrž mračen, jako když se protrhne hráz. Rázem sluníčko nikde a sesypou se na vás věci, problémy potíže, průsery, odkládaní kostlivci, na které jste už i třeba dávno zapomněli a to všichni po letech klidu skoro najednou. Tyhle věci kupodivu mají tendenci na člověka se prostě sesypat jak celá somálská vesnice na hamburgra. A je jedno, co to je, to čím to začne, novej milenec starý, průser v práci, zmizení prachů nebo nějakej blbej dýl, nezaplacená složenka z předminulýho léta, díky který zaplatíte 20tinásobek původní částky, anebo třeba i svinsky drahý pracovní sako politý nějakým sajrajtem, tyhle věci to startujou a pak se přidaj zuby a záda, možná astma, který jste nikdy neměli, navíc si rozsednete na gauči brejle….. A taky sousedovic krásná manželka, místo aby nacouvala na vás, nacouvá vám do káry… to už se jednomu nechce z postele, pak přijde třeba ještě zpráva o nějakým tom úmrtí v rodině, a skončí to třeba vyhazovem. Člověk si pak začne říkat, „kašlu na všechno“ jak Rimmer v trpaslíkovi, jenže všude okolo vidíte šedo a na obzoru stále nesvítá, tak jen čekáte čím vás osud ještě dorazí

Follow