Strach

Jsou mezi námi určitě jedinci, kteří něco jako strach nikdy neznali a nikdy nepoznají. Mají stravu zdarma třikrát denně a vypolstrovanou místnost v nějaké hezké, klidné léčebně duševních chorob. Ti ostatní se sem tam bojí. Já taky. To by mi nevadilo. Vadí mi ovšem celkem dost, že příčinou tohoto nepříliš hrdinského pocitu bývaly leckdy zbytečné kraviny, hlavně pracovního rázu. Jasně, není příliš příjemné, když má člověk zodpovědnost za povolování přeprav všech možných zbraní od lovecké flinty po tisíce protitankových raket, což byla náplň mého dřívějšího zaměstnání – ale i tak. O co jde? Že přitom člověk udělá nějakou chybku, která se stává jednou, nejvýše dvakrát za deset let? Pořádný a naprosto oprávněný důvod ke strachu měli kluci, kteří se před desítkami let za války brodili na pobřeží Normandie po krk v moři a snažili se dostat na vyloďovací pláže..ne nějaká kancelářská krysa s dobrým zdravotním stavem a přijatelným zůstatkem běžného účtu.

Follow