[smis]

Posted: Srpen 22nd, 2016 | Author: Jules Winfield | No Comments »

Chápu, že naučit se správně vyslovovat cizí jména může někomu zavařit mozkovou kapacitu. Chápu, že chtít po českym plebsu, aby se naučilo vyslovovat dentální frikativy je křížová výprava, před kterou by couvnul i Richard III. ve strachu, že dopadne jak templáři u Akkonu. Ale kurva, používat hlavu přece nebolí.
Už jenom z čistě pravopisnýho hlediska (kterým se mezi náma čeština řídí ve fonetce téměř výlučně) dává větší smysl vyslovit skupinu písmen „th“ jako [t], v případě znělý varianty [d]. A hlavně to tolik netahá za uši.
Protože sorry, ale když mi někdo řekne [áj tink jůr blídink] (v některých případech s omluvitelnou variací t/f), tak si aspoň nepředstavim řeznictví s dřezem plnym srážející se krve…

«
»