Rodičus Hajzlus.

V šestnácti jsem dostala brigádu jako asistentka na příměstskym táboře. Byla to nádhera: osm hodin denně s třiceti dětma. Všechno šlo úžasně, nemohla jsem si stěžovat.

Ehm.

Až na jednu věc.

Rodiče.

Ne všechny rodiče, samozřejmě. Jenom ten poddruh, kterej jsem pojmenovala Rodičus Hajzlus.

To jsou rodiče, co nečistí svým dětem zuby, a děti pak řvou při svačině, protože maj zuby tak zkažený, že je to bolí i když jedi banán.
Rodiče, co nebalej svejm dětem plavky když maj jít do bazénu a chudák dítě sedí u bazénu, koukajíc se na svý kamarády, co si vesele plavou.
Rodiče, co dávaj svejm pětiletejm dětem úžasný mňamky jako Coca Colu a balík chipsů Lays Extra Strong a myslej si, že to je vhodnej oběd.
Rodiče, co zakazujou dítěti jakoukoli umělecky založenou aktivitu, aby si nezamazalo nový značkový triko, který mu koupili hlavně proto, aby mohli světu ukázat, že na to maj.

Rodiče, co by neměli být rodiči.

Vážně lidi, jestli chcete děti, ale nevíte jak jim dát tu péči co potřebujou, radši si to s tim rodičovstvím rozmyslete.

Udělejte to pro ně.

Follow