Porušování zákoníku práce (a zákonů všeobecně)

Posted: Říjen 8th, 2015 | Author: RageMach1ne | 2 Comments »

Prošel jsem hromadou zaměstnání, takže si mohu dovolit kritizovat na rozdíl od některých mých kamarádů, kteří práci znají jen z vyprávění a internetu (ano, porno je taky práce). Ve všech firmách, kde jsem mrhal svým potenciálem, docházelo k porušování platné legislativy a to nejen ze strany zaměstnavatelů, ale i zaměstnanců. Do prdele práce, chápu, že šéfovi nepřijdou prachy od objednatele a táhne se to měsíce, od toho mám ale kurva na účtě připravené prachy pro strýčka Příhodu, ne k tomu, abych si koupil nové Bayerische Motoren Werke, to pak šéf vypadá jak totální überkretén při slovech „Omlouvám se, teď nejsou peníze, něco s tím udělám“. To tedy pěkný hovno milý pane. Jasně, jeho byznys, jeho pravidla a s penězi si může dělat co chce, ale není to nedotknutelný bůh, jsou dána pravidla, která platí pro všechny.

A pak mě zase serou zaměstnanci, co svého zaměstnavatele odírají a tím opět porušují zákony. Příklad z praxe: Zaměstnanec si u maloobchodního prodejce dohodl kšeft s členem ochranky, který pracoval na stejné směně a kradli zboží v hodnotách desítek tisíc, které pak prodávali ve večerkách za polovinu ceny. Zisk šel napůl mezi ně. Vše se hodilo do ztrát. Pak se kurva člověk nemůže divit, že zaměstnavatel dá kamery pomalu i na hajzly, aby dávaly pozor na hajzly. A nejklasičtější odpověď, co mi říkají:
„Co nedostanu na výplatě, to si vezmu jinde“. Holy shit, je mi na blití před takovýmto oportunismem. Pak se nelze divit, že společnost je v takové píči, jak všichni tvrdí.

V zákoníku práce platí, že zaměstnanec je v pracovně-právních vztazích tou slabší stranou. Což ale neznamená vůbec nic, protože v případných sporech je málokdo ochoten jít až k soudu, protože je posranej až za ušima z případné prohry. Jo, jsou případy, kdy nelze dodržovat zákony přesně dle definic, pak to

«
»