Náš zákazník, náš pán – část 1.

Posted: Prosinec 28th, 2015 | Author: Clint | No Comments »

Rozumím tomu, že kontrola být musí. Zvlášť všude tam, kde se pracuje se zbožím, potažmo s penězi. Obchod tím pádem nevyjímaje. Velké prodejny tak najímají bezpečnostní pracovníky, různé makaky v saku se sluchátkem v uchu, tvářící se jako James 007 při akci a další opatření. Ano, kontrola být musí.

Rovněž pochopím, že taková pokladní se musí snažit také a nesmí dovolit, v rámci svých možností, nechat projít zákazníka s nezaplaceným zbožím. A že součástí tohoto opatření jest i povinnost se i přesvědčit, že zákazník vyndal z košíku na pult vše a košík je tudíž prázdný. To beru.

Kterýho cypa ale napadlo, že prostý úkon – přesvědčení se pokladních o prázdnotě košíku, musí být doplněno o pseudoslužbu pomoci s nákupem. Proč proboha musí pokladní vždy vzít první namarkovaný tovar, povstat, naklonit se nad košík a vložit tam onu zakoupenou věc. PROČ? Proč nestačí se jen podívat, zdali je košík prázdný a nechat zákazníka, aby se zbožím naložil tak, jak sám uzná za vhodný?

Chodím nakupovat téměř denně a osobně jsem vyzkoušel různé druhy „prvního zboží“ které pokladní vkládají do košíku. Vyzkoušel jsem igelitku, pokladní ji napípla, spolu s logikou ignorovala i moji nataženou ruku a šup, taška letěla do košíku. Proč? Já si do ty igelitky budu přece dávat nákup, takže musím sáhnout do košíku a než igelitku připravím, kupí se u pokladny již namarkované věci.

Kvůli omezení počtu znaků na jeden hejt je pokračování v následujícím hejtu. Omlouvám se, ale než abych to zkrátil, snesu nadávky v komentech :)

«
»