Militantní vegani

Nemam nic proti veganům jako takovejm. Žer a nech žrát. Takže když chceš, klidně si nejez, co uznáš za vhodný, to je tvoje věc, já to nehodlam řešit (i když každej, kdo se dobrovolně vzdá gumovejch medvídků, musí bejt asi tak trochu magor).

Tak proč to nefunguje i obráceně? Proč mě neustále opruzujou nějaký hipíci, co se mi snaží nakecat, že vegan je nějaká vyšší vývojová fáze člověka, ze který dělá nadřazený bytosti jenom prostej fakt, že odmítaj živočišný produkty? Zatimco já, odporný masožravec, schvaluju masové (hmm, masové) vraždění nevinných bytostí, měl bych se za sebe stydět a potkat mě Ježíš, nakope mi koule. To si myslí, že v metrákovym hovadu, kterýmu po bradě teče máslo, a prsty má opatlaný od prejtu, vyvolaj pocit viny? Jasně, určitě se po takovejch pindech chytnu za nos a začnu se živit výhradně energií Šambaly.

Já se jim taky neseru do těch podivuhodnejch produktů petrochemickýho průmyslu, který nazývaj „masem“. Nevyčítam jim podporu Spolany Neratovice, což je nejspíš místo, kde se tyhle laskominy vyráběj. Dokonce ani nepoukazuju na to, že přílišná konzumace tofu může vést až k fatálnímu nedostatku smyslu pro humor…

No dobře, tak jsem všechno z toho zrovna udělal, ale pointa je, že se je nesnažim od jejich životního stylu odrazovat. Protože to je soukromá věc každýho jednotlivce.

Narodil jsem se jako masožravec, a jako masožravec taky umřu… pravděpodobně v pětapadesáti letech na opravdu masivní infarkt. A odmítam se kvůli svejm stravovacím návykům cítit provinile. Tak mi laskavě přestaňte cpát svojí víru. A mimochodem, maso je bašta, prdi.

Follow