Militantní vegani

Vegani a vegetariáni jsou dost otřepané téma. Ten fakt, že váš veganský kamarád nějakým zázrakem vždy stočí vinu na vás a vy se pak cejtíte nějakou dobu blbě, dokud nepřijdete domů a nedáte si pořádnej kus toho ostrýho maďarskýho salámu v ledničce, mě vždy dostane. A jak se tak dávíte tím enormním množstvím čabajky, řeknete si: Hmmm ta industrializace masnýho průmyslu je docela problém… Steky though… a žerete dál.
Co mě ale abnormálně sere, není to, že mi vegani podstrkujou informace o jejich každodenní stravě, ani to, že se do pěti minut dozvíš o každym cizym veganovy, že nejí nic živočišnýho, nesere mě ani ten fakt, že moji veganský kamarádi bombardujou facebook postama o mučení Australskejch ovcí kvůli vlně. Serou mě militantní vegani. Definici jsem nenašel, tak jsem si jednu vymyslel. Militantní vegan: podstat. Jm., vegan, který neustále stáčí konverzaci k trpícím zvířatům a sere všechny v okolí včetně fellow veganů/vegetariánů. Sám sebe bere jako dokonalou bytost a má ego velikosti matek z vtipů o tvojí mámě. Vegetariány bere jako menši zlo, masožrouty jako naprosto neempaticý příšery. Potom jsou tady ještě takový perly jako vegan, kterej vlastně vegan není, je to socka, která sní cokoliv, protože sebou nikdy nemá prachy a hlad má vždycky. Takže si klidně ten kus sýru, klidně i flák masa dá a potom tě zase zaplaví argumentama proč bejt vegan a sám sebe tak pořád nazývá. Nemám nic proti veganům ani vegetariánům, dokonce jsem už i uvažoval o nejezení masa. Ale nic se nesmí přehánět. Extrémy jsou vždycky špatný. Musíte uznat, že když hodinový monolog militantního vegana připomínaj bouřlivý projevy Benita Musoliniho nebo Adolfa Hitlera, tak je něco špatně.

Follow