Lidi z Kralup

Cesta vlakem do Prahy je celkem fajn. Člověk vleze do rychlíku, flákne sebou na sedačku, zavře oči a za hoďku je v městě měst, matičce Praze. Pecka.
To se však nekoná, když vlak staví v Kralupech. Už jen ty davy co stojí na nástupišti při příjezdu vás proberou z dřímoty. A co zákonitě probere i toho největšího chraplouna z deliria jsou oni. Kralupáci.
Narvou se všude. I když už sedíte v totálně narvanym kupéčku, zákonitě přijde ještě aspoň jeden Kralupák a narve se tam. I kdyby si měl sednout na klín, i když už vám lezou oči z důlků, jak jste tam nasardinkovaný, nezájem. Stokilový baby zmáčknou svoje špeky že stehen do břicha, anorektičky se narvou do mezery mezi sedačkama a normální lidí se prostě všichni zdrcnou na polovic. Zkrátka z normální cesty vlakem se stane továrna na výrobu sardinek. A to jen proto, aby si náhodou slečinka z Kralup nemusela dvacet minut cesty postát.
A když už jedete v sobotu elefantem, najdete si tu nejdebilnější sedačku, kam si nikdo nemůže přisednout. Tak stejně přileze kralupskej dědek a sedne si tak debilně, že vás zamáčkne na sardinku a ani nemusí sedět vedle. Bleh…

Follow