Lidi, co si v autobuse sedají na prázdnou dvojsedačku k uličce a ne k oknu

Posted: Říjen 7th, 2015 | Author: Cestující | 11 Comments »

Na první pohled nevinná věc, ale já v tom prostě vidím vychcanost, bezohlednost a zmrdství. Ono když jede v autobuse pět lidí, tak je to jedno. Když bus naopak praská ve švech, tak většinou taky, protože jsou stejně zaplněna všechna sedadla. Adrenalin mi to zvedá hlavně v situaci, kdy je obsazeno tak napůl nebo lehce přes. Tzn. nejsou volné dvojsedačky a tomu kdo přistoupí nezbývá, než si k někomu přisednout.

Ten kdo si sedne k uličce (umírněnější varianta je sednout si k oknu a vedle sebe dát jen tašku či bundu) má totiž slušnou šanci, že si k němu nikdo nepřisedne a tím pádem si poveze zadek v klidu a pohodlí. Svému okolí vlastně vzkazuje:“Ke mně si nesedejte, sedejte si k těm blbcům, co si spořádaně a ohleduplně sedli k oknu a sedačku vedle nechali prázdnou.“ Ono samozřejmě nic nebrání přistoupivším sednout si kamkoli. Jenže 99% z nich jde cestou nejmenšího odporu a u uličky sedícího se odváží otravovat až v momentě, když už není jiná možnost. Protože si říkají:“Co když bude za chvíli vystupovat. Co když někomu drží místo. Co když nemá na nikoho náladu. Co když…“

Nejvíc mě sere, že tohle nedokážu ani já a přestože bych rád dal těmhle vyčůránkům za vyučenou, tak si stejně nakonec vždycky sednu k těm, co sedí u okna…

«
»


  • Pavel Adamek

    To, že má někdo sociální fobii a neumí říct ani „s dovolením“ a sednout si na volné místo (otázka dvou vteřin), není můj problém. Občas to dělám v létě, protože přímo za rozpáleným oknem je vedro na padnutí.

    • Autor

      No vtip je právě v tom, že tohle je mnohem snazší říct člověku, co sedí u okna, než „zvedat“ uličkáře. Jinak burani co si prisednou aniž by zabuceli by bylo téma na další hejt.

      • Adalbert Kolínský

        Nic proti, ale proč by se měl někdo ptát, jestli je v socce vedle tebe volno, nebo jestli si může přisednout? Ty máš zaplacený dvě sedadla, nebo máš nějakou funkci vrchního inspektora všech autobusů, že máš potřebu rozhodovat kam si kdo dřepne?

        • insaina

          no ale aspon pozdravit by mohli, nemyslis?

          • Adalbert Kolínský

            Si děláš prdel? Já bydlím od narození ve vesnici původně o cca 150 obyvatelích. Od malička jsem byl vychováván k tomu, abych KAŽDÝHO, koho na vsi potkám, pozdravil. Činím tak i dnes, ačkoli polovinu lidí absolutně neznám. Bez připomínání. Je to automatický: dalo by se říct reflex. S rozčarováním ale pozoruju, že s rozkvětem satelitů v okolí stověžatý matičky a v ještě bližším okolí mýho domu nejen že tě sousedi nepozdravěj, ale ještě ti čuměj při míjení na chodníku přímo do očí, míjej tě a MLČÍ… Stejně tak se chovám, když někoho potkám v podobný vísce 100km od domova. Prostě automaticky pozdravím… Když mě někdo pozdraví na Václaváku, automaticky vystřelím pozdrav jako odpověď a pak teprve začnu přemejšlet, proč mě zdraví úplně cizí člověk, ale abych se v Praze v metru, tramvaji, autobusu dotazoval burana (zde samozřejmě nejde o původ, ale chování, aby nedošlo k mejlce), co si sedne doprostřed uličky na volné místo a ve finále ho ještě pozdravil, to mi příjde jako úplná fantasmagorie. S čím příjdeš příště? S žádostí o ruku jeho sestry/dcery ?

          • insaina

            ja myslim, ze pozdravit nekoho, vedle koho si sedam, neni zadna fantasmagorie… zato si taky myslim, ze by ses potreboval trosicku uklidnit -- vetsina prispevku v pohode a pak to zazdis takovym kecem, z kteryho to vypada, ze ti zilka uz mozna i praskla a narusila ti mozek

      • Pavel Adamek

        No to jo, ale jestli jsem tam „první“ a mám tu možnost si vybrat, tak si vyberu, kde chci sedět JÁ, ne kam by se sedalo líp tomu, co přijde jako druhej. Nebudu se smažit za oknem, ať si tam sedne, kdo chce sedět. Anebo může stát. Já se klidně zvednu, abych ho pustil, stejně jako se zvedám v SA, kde se to bez spolupráce člověka v uličce neobejde. :)

    • Creegl

      Přesně to s tím otravným slunkem sem chtěl zmínit taky. Normálně si zalezu až k okýnku, ale pokud na sedačku u okýnka svítí a na tu u uličky ne nebo jenom částečně, beru stín.

  • Pavluša

    To, že sedím ráda do uličky neznamená, že jsem vyčůránek. Že si o tom někdo dělá i nesprávné závěry, to je druhá věc. Když chceš sedět, kecni si na prdel tam, kde je místo a neřeš. Najezdila jsem se jako studentka hodně, a pokud bylo kdekoli v autobuse místo, snažila jsem se na něj dostat, i když šlo o sedačku zacpanou batohem, igelitkou nebo druhou půlkou zadku spolucestujícího.

  • Predator

    To je přeci účel. Sednout si tak aby byla co nejmenší pravděpodobnost, že si někdo přisedne. V metru jednosedačky u dveří, v linkových busech blíž do uličky ani dozadu,ani dopředu, ve vlaku do uličky a bágl k oknu(nejlepší v pantografech- usazování probíhá podle klíče křížem a pak do uliček a nakonec k oknům. A nejlíp zády ve směru jízdy,víc lidí sedí radši čelem.

  • Surikata

    Naprosto souhlasím! Ale ještě horší jsou zrůdy, co si na to místo u okna položí tašku, to už si tam fakt nemůže nikdo sednout!
    Kurva, sedejte si na místo u okna, protože přes vás se nemůže nikdo protlačit a pak kvůli čůrákům, jak jste vy, celej dopravní prostředek sedí, ale obsazený jsou jenom sedačky v uličce!