Lidi, co si v autobuse sedají na prázdnou dvojsedačku k uličce a ne k oknu

Na první pohled nevinná věc, ale já v tom prostě vidím vychcanost, bezohlednost a zmrdství. Ono když jede v autobuse pět lidí, tak je to jedno. Když bus naopak praská ve švech, tak většinou taky, protože jsou stejně zaplněna všechna sedadla. Adrenalin mi to zvedá hlavně v situaci, kdy je obsazeno tak napůl nebo lehce přes. Tzn. nejsou volné dvojsedačky a tomu kdo přistoupí nezbývá, než si k někomu přisednout.

Ten kdo si sedne k uličce (umírněnější varianta je sednout si k oknu a vedle sebe dát jen tašku či bundu) má totiž slušnou šanci, že si k němu nikdo nepřisedne a tím pádem si poveze zadek v klidu a pohodlí. Svému okolí vlastně vzkazuje:“Ke mně si nesedejte, sedejte si k těm blbcům, co si spořádaně a ohleduplně sedli k oknu a sedačku vedle nechali prázdnou.“ Ono samozřejmě nic nebrání přistoupivším sednout si kamkoli. Jenže 99% z nich jde cestou nejmenšího odporu a u uličky sedícího se odváží otravovat až v momentě, když už není jiná možnost. Protože si říkají:“Co když bude za chvíli vystupovat. Co když někomu drží místo. Co když nemá na nikoho náladu. Co když…“

Nejvíc mě sere, že tohle nedokážu ani já a přestože bych rád dal těmhle vyčůránkům za vyučenou, tak si stejně nakonec vždycky sednu k těm, co sedí u okna…

Follow