Když si na mě v práci někdo zasedne

Shánění práce bývá fuška. Třeba doteď čekám, až se mi ozvou tři zaměstnavatelé, kteří mi před několika měsíci řekli, že mi určitě zavolají. I proto jsem byla nadšená, když jsem našla práci nedaleko našeho bytu, ve vcelku příjemné prodejně, kam ráda chodím nakupovat. Po pohovoru mi okamžitě zavolali, že mě přijímají.
Z vcelku zajímavé práce se ale během pár dní stalo peklo, když jsem si nepadla do oka s tamní zaměstnankyní. Samotná práce je celkem dřina, všechno tam děláme jenom my, od uklízení, přes vybalování, po další a další věci, a já do toho musela začít řešit ženskou, kterou jsem předběžně nazvala Zamračená prdel. Byla to má druhá práce v životě, kterou jsem nutně potřebovala, přičemž jsem nikdy předtím žádnou z těch prací, které se tam prováděly, nedělala a nerozuměla tomu a byla jsem zkrátka nejméně zkušená ze všech. Místo pomoci a dobré rady se mi ale dostalo jen hromady urážek, snahy o ponížení a sebestředné litování, že kvůli mně je madam strašně uřícená a zničená a že nic neumím. Blik cvak frajerko! Třetí den v práci a já něco neumím HRŮZA! Když jsem sledovala, jak se chová k Brigádnici, která nastoupila ve stejnou dobu jako já, a se kterou si očividně měla víc co říct, byla jsem překvapená. Všechno jí ukázala, všechno vysvětlila, místo odseknutí „Tak si to vyřeš sama!“ této slečně pomáhala, jak nejlépe mohla. Bylo to jasný, Zamračená prdel si na mě zasedla.
Nakonec si to ona paní vyřešila po svém. Když přijela oblastní vedoucí, byla s ní v zázemí. Tipuju, že jí napovídala hodně věcí, o tom jak sem neschopná a pomalá a nic neumím. Nicméně si mě po pár minutách s ní zavolala a ukončila se mnou smlouvu.
A to mě sere asi nejvíc. Žádný happy end se nekoná, Mračiprdel zůstává, i se svým arogantním úsměvem na tváři, když se dívala, jak podep

Follow