Když o mně majitelé psů říkaj, že jsem „fuj“

Posted: Říjen 7th, 2015 | Author: Attila, Bič Boží | 2 Comments »

Štráduju si to takhle letenskou ulicí, na zádech batoh, v ruce bundu – ráno jsem vyrazil zbytečně moc oblečen. Proti mě dvojička se dvěma psy, kteří na mě začnou štěkat. Páníček mi to vysvětlí s poukazem na kus oblečení v mojí ruce: „Oni si myslí, že jste to ukrad!“ Pomyslím si krátké WTF a páníček pokračuje, tentokrát už na trhače: „Fuj! Fuj je to!“ Tak hele, frajere, já nejsem žádný „fuj“. Příště řvi třeba „nesmí!“ nebo „nech toho!“, ale „fuj“ si odpusť, nebo udělám něco takovýho, abych „fuj“ fakt byl.

»


  • Rudla Slavík

    Já si vždy vzpomenu na večerníček s Hurvínkem, kde říká: „Žeryku, paní je fuj!“ :o)

  • Nikola

    Já říkám fuj, když jsou lidi jo protivní a chci je vytočit (třeba když mám uvázanýho psa před supermaketem, s košíkem, a oni k němu přijdou, začnou ho litovat a hladit a diví se, že pes na ně řve a vyvádí). Psi ten povel vůbec neznají, nic to pro ně neznamená, ale mně se uleví a nemusím na ně řvát, jací jsou kreténi (ti lidi, co psům bez dovolení lezou do osobního prostoru).
    Pokud jde o běžnou situaci, znají nesmíš.