Každej den něco jinýho

Sere mě to, že když ráno vstanu a chvátám, zaručeně je vždycky někdo v koupelně. Doba, kterou mám na opuštění bytu, je přímo úměrná době, po kterou je koupelna obsazená.
Sere mě taky, že při dělání čaje z pytlíku mi na 99,8% spadne ten papírovej hajzlík do čaje. Jo, ty 0,2% je případ, kdy to z toho obalu vytrhnu tak, že to utrhnu celý.
Sere mě, že když docházím ten autobus, kterej nestíhám, tak i když zaručeně každej jinej den přijede o 2-3 minuty pozdějc, tak zrovinka dneska přijel načas a já dělám, že zrovna tenhle bus nepotřebuju, protože když se rozeběhnu, skoro storpocentně budu mít zástavu srdce. (Jo, taky mě sere, že jsem kardiak).
Když už ten bus stihnu a sedím, vždycky přijde starší pani, já se vychovaně zvednu a první co slyším je:,,Nene, nevstávejte, já jedu jen jednu zastávku!“ a pak tam klátí jak topol ve větru a na mě dopadaji pichalvý pohledy spolucestujících, jaká jsem čůza nevychovaná. (Nemluvě o tom,že kluky v mym věku ani nenapadne se zvednout, ale nechci házet všechny do jednoho pytle.)
Pak mě velmi ale velmi sere spolužák, kterej pořád mluví, zásadně při hodině, i když je blbej jak tágo. Střílí vod boku, většinou špatně, ale tu hubu prostě nedrží. Bejt von šikanovanej, kopnu si, a to jsem celkem peacemaker.
Sere mě chodit nakupovat hladová. Najedená koupím 6 rohlíků a čau, hladová nákup za 6 kil. Jasně, je to psychologická blablamina, ale někdy se tomu prostě nevyhnu.
Sere mě, že když mám chuť na něco slanýho, mám po ruce jen čokoládu a opačně.
Sere mě, že jsem asi jedinej člověk, kterej neběhá,necvičí, nejí kytky a ani tepelně neupravený kytky a klidně sežere půl kila masa a zapije ho colou.
Sere mě, že se furt všude píše, jak to módy přicházejí nevychrtlý postavy a když někdo ze stárs přibere půl kila, už se objevujou zvedlý prstíky.
Sere mě, že mi v

Follow