Jablíčkáři

Aby bylo jasno hned na začátku, nemám nic proti produktům Applu. Chybí mi s nimi osobní zkušenost, ale kvalitní být musí, jinak by se asi těžko tak úspěšně prodávaly. Kdo mě ale sere nebetyčně, jsou někteří jejich uživatelé, kteří si nakousnuté jablko posadili na oltář a myslí si, že teď musí jak misionáři šířit tu správnou víru.
Koluje starý vtip, že jablíčkáře člověk pozná podle toho, že se k tomu dotyčný přihlásí už v první větě. Bohužel mám pocit, že to je pravda. „Něco tady zvoní.“ – „Jo, to asi bude můj iPhone.“ Ty vole! Proč mi cpeš, jakou máš značku telefonu, místo abys ho zvednul? Nebo experti, co si nutně „musí nabít svůj MacBook Air“. To by nestačilo říct počítač? Copak vás zajímá, že já tenhle hejt napsal na čtverečkovaný papír reklamní propiskou od ČEZu a teď ho přepisuju na Dellu s Windows 7?
Anebo ta nepochopitelná snaha mít jako první tu nejnovější hračku od ovocnářské firmy, tak urputná, že si vezmu spacák a půjdu přenocovat na chodník před nejbližší obchod. Pamatuju si ještě fronty na maso, kde když někdo přišel pozdě, mohl být rád za hovězí kližku. Ale tohle se přece nevyprodá, zítra to tam budou mít znova!
A nejhorší na tom je, že jablíčkáři mají zjevně pocit, že tohle všechno z nich dělá lepší lidi. Že když budou dostatečně často opakovat značku svéch oblíbených výrobků, když budou vzývat šťastlivce, kteří je dostanou do ruky jako první, tak je to posune blíž nirváně. A že když dokonce přesvědčí nevěřícího, aby konvertoval a poklonil se svatému Jobsovi, tak tam to místo budou mít zajištěné a navěky budou sedět po Stevově boku.

Follow