„Já se taky bojim vejšek“

Hned na úvod malá poznámka, aby nedošlo k mejlce… Já se vejšek bojim. Jsem z vejšek posranej neskutečným způsobem. Dokonce tak, že se bojim i u sebe doma na balkoně ve 4. patře. Bojim se přejít vysokej most, bojim se na horský dráze, bojim se i třeba na kopci, odkud je pěkná vyhlídka.

Ale to mě nesere!

Sere mě totiž, když někam s kámošema jdu a přijde situace, kde hrozí, že se budu bát vejšek… Namátkově třeba ta horská dráha. Zatímco kámoši celý natěšený na přetížení, vruty a všeljaký pičoviny okolo, já se vzdávám a říkám, že tam nejdu. No a v ten okamžik se VŽDYCKY najde nějakej ten chytrolín, kterej řekne „Pojď, já se taky bojim a jdu tam!“.

Tak do prdele, já do tý vejšky jít nechci, není mi to příjemný, nechci se posrat na horský dráze ještě cestou nahoru. A je mi prd platný, že se tam bude bát nějakej další vykuk se mnou. Bude mi prd platný, že tam lidí posranejch z vejšek bude dalších padesát. A hlavně, já tam fakt nechci, nechci se bát, nechci žít ve strachu, nechci si tou vejškou drancovat nervy. Navíc vy všichni ostatní většinou hovno víte, jak moc vejšky nesnáším, co to se mnou dělá. Čili zmíněná věta „pojď, já se bojim taky“ mně je fakt k hovnu. Rozhodně mě to nepřesvědčí, abych někam šel – spíš mě to ještě víc nasere.

Pokud se bojíte vejšek taky a dělá vám radost ten strach překonávat, prosím. Mě to sere. Tak vás žádám, až příště spolu někam půjdem a já se budu bát vyběhnout na rozhlednu, nechte mě v tom.

Follow