Fronty

Fronty mě serou. Čekání obecně mě dost sere, kord když to je čekání nečekaný, nežádoucí ale hlavně když nevím, jak dlouhý to čekání bude. Znáte to, máte někde s někým zcucha, v ideálním případě s novou buchtou z ty včerejší knajpy, ale ona nikde. Telefon bez wi-fi a bez kréďa, a i kdyby, stejnak na ní nemáte číslo, protože Vám včera přišlo důležitější si dát číslo, než aby jste si dali číslo.
Nebo když čekáte na autobus kterej má ject v určitou dobu, ale kde nic tu nic. A když zrovna nečekáte na pražský emhádéčko co jezdí každou chvíli tak se nějakýho hlášení, nedejbože informační tabule co by Vám řekla co se děje, jak dlouhý to zpoždění bude a jestli to vůbec pojede, nedočkáte. Podobný hlášení by se hodilo i u toho rande(:.
Fronty maj oproti tomuhle výhodu tu, že dobu čekání „vidíte“, na druhou stranu, do fronty se dostane častějc, vetšinou denně, což se o čekání na buchtu říct nedá (dobře, tak na čekání na bus:)
Nejčastejc čekám ve frontě u kasy v sámošce. Už takhle jsem celej nákup vystreslej že někdo zahlídne v mým košíku výběr zboží značky Clever, která je sice fakt dobra, je levná a ať už jde o čokoládu, vokurky, nebo hajzlpapír, většinou i kvalitnější, ale prostě trochu sockoidní, kord když pak přijdu ke kase a postavím si svoji kočičí konzervu na pás, kde už je přede mnou vyskládanej nákup všetně značkový Whiskas barevny konzervy pro spešl britský modrý, na jejich jemnej kožíšek, správný zažíváni a tuhy hovna. Co na tom že ta bába přede mnou je nad hrobem, smrdí, je vokoralá a ta moje konzerva Clever by se k ni hodila daleko víc. Ona ji nemá, ale já. A lidi čuměj na mě a já to vím.
Agónie z čekání se dá ještě samozřejmě prohloubit. Placení kartou? Jasně žádnej problém, a že PIN není OK ani napotřetí a že se nějakej PIN v době dotykovek musí

Follow