Dělení prací (a taky hraček) na mužské a ženské (klučičí a holčičí)

K tomuto hejtu mě přivedla jedna velice stará, ale stále nezapomenutá křivda, která se mně stala ve čtvrté třídě na ZŠ. Měli jsme předmět Pracovní činnosti, většinou to byla tak trochu rozšířená výtvarka, kdy jsme vytvářeli nějaké „designové“ předměty do domácnosti, aby se nad nimi doma naše maminky radovaly (a pak je tajně zahrabaly na dno odpadkovýho koše). Všichni ve třídě jsme měli splnit stejné zadání.

Ale jednou úča nechala do třídy přinést několik obřích krabic Merkuru, plných všech možných merkuřích vychytávek a já jsem si dělala zálusk na fajn strávenou dvouhodinovku. Hmmm, pančelka vybalila také háčky a klubka vln řkouc, že kluci budou stavět z Merkuru a holky se budou učit háčkovat. Pořád ještě jsem neztrácela naději a poprosila jsem paní učitelku, jestli bych si mohla hrát s tím Merkurem, ovšem měla jsem smůlu. 🙁 No, tak jsem smolila se spolužačkama nějaký chuchvalec na háčku a tiše záviděla klukům. Když si učitelka někam odběhla, zahodila jsem háček a šla jsem okamžitě montovat ozubená kolečka, ovšem když se vrátila, seřvala mě, že neplním zadanou práci.
Takových příkladů se dá najít víc. Proč si někteří lidi myslej, že když si tříletý kluk hraje s panenkou, když přeci jsou chlapi, co pomáhají svým polovičkám s péčí o dítě? Proč jsou ženský, co si nejsou schopné ani vyměnit žárovku (ano, i na takovou jsem narazila)? Proč jsou muži, co bezpodmínečně vyžadujou denně teplou véču a jejich žena se kvůli tomu nemůže zdržet ani na srazu třídy po 20 letech, páč si milánek není schopnej pro jednou dojít do Žabky pro rohlíky a salám? Jo a ještě k těm dětem: Když jsem se učila psát, proč mi všichni nadávali, že škrábu jak kocour, když jsem holka? A já se přitom tááák snažila a byla jsem zoufalá, že nejsem kluk, protože jsem si z té výčitky ohledně psan

Follow