Bagatelizování vět se slovem „kdyby“

Tohle se stalo asi každýmu. Něco řeknete (nebo spíš napíšete na netu, protože tam je každej mnohem větší hrdina) a použijete přitom slovo „kdyby“. Podle mě naprosto legitimní výrazovej prostředek, kterým naznačujete, že něco mohlo docela dobře dopadnout třeba i jinak, než jak to nakonec dopadlo. A ne, nepoužijete ho za účelem trapnýho fňukání ve stylu „kdyby bývali pro Slávku foukli tu nastřelenou ruku, nemusela dostat bůra“, „kdyby se kolem té kočky v baru nebyl ometal ten frajer, tak jsem ji s přehledem sbalil, ojel a dovedl na radnici“ apod.

Použijete ho naprosto přiměřeně a relevantně, jenže stejně máte smůlu. Protože jakmile se vám prostě do vašeho sdělení připlete tohle slůvko, můžete si bejt jisti tím, že přispěchá někdo, kdo vám ostrovtipně sdělí, že na kdyby se nehraje, že kdyby byly v prdeli ryby, nemusely by bejt rybníky, anebo že kdyby jeho babička měla….

Co to jako je? Máš pocit, že plácám nesmysly, že se vymlouvám, že mlátím prázdnou slámu? Fajn, vytáhni protiargument a diskutuj. Ale shodit moje tvrzení milionkrát otřepanou frází a ještě mít u toho pocit, jak jsi mi to děsně natřel, to je prostě trapná a ubohá podpásovka.

A jsou lidi, co jdou ještě dál. Setkal jsem se i s názorem, že tohle slovo by vůbec nemělo existovat, a že je dobré akorát k tomu, aby si lidi mohli omlouvat svoje neúspěchy. Prostě takovej hrozně správňáckej postoj, nenávidím slovo kdyby, to jsem ale frajer, že?

Nikoli, kámo, jsi debil. A pokud ti to snad nedochází, mám pro tebe třeba tuhle větu: „Kdyby moji mámu nesrazil ožralej kretén, mohla tady bejt dodneška.“

Follow