My vysokoškoláci kromě parazitování na společnosti a nezřízenýho požívání alkoholickejch nápojů děláme ještě jednu věc – čteme. A čteme v takovým rozsahu, že se nejde divit, když čas od času narazíme na nějakou tu částici. Spoiler alert, právě se dostávám k jádru všeho zla.
Tenhle hejt vytvořilo pět milých slečen na workshopu Copycampu pod vedením Curvekillera.
Jdu na rande. Strávím klasický dvě hodinky v koupelně. Namaluju si ksicht, voblíknu si prsa, prodloužím si nohy o deset cenťáků i za cenu toho, že budu zakopávat o kočičí hlavy, a nasadím svůdnej úsměv číslo tři a sexy pohled číslo 62 (58 minule nefungovalo, je třeba vytáhnout větší kalibr). A to všechno proto, abych si užila fajn večer v útulný kavárně nebo v koktejlovým baru.
Tenhlehejt pro vás napsal miluu.
Tyhle slepice mě dokážou vytočit tak, že chvílema vidim rudě a nemám daleko k tomu, abych zapomněl na svoje dobrý vychování. Nechci působit nějak sexisticky, ale prostě osoby mužského pohlaví tohle nedělaj. Přesto se předem omlouvám za poněkud jednostranný pohled.
Tenhle hejt pro vás napsal Mateej.
Tak teda jo.
ABB a AB na mě vyrukovali s tím, že na ně mám napsat hejt jako nakladatel nebo redaktor na autory. Zdráhal sem se. Ne že bych neměl tisíc chutí napsat hejt o tom, co mě z pozice nakladatele nebo redaktora sere na autorech, střádaj se ve mě už hezkejch pár let. Ale taky tu byla spousta důvodů, proč se mi do toho nechtělo. Ono něco jinýho je napsat hejt o anonymním řidiči nočního autobusu, co na mě nepočkal, o megakorporaci a stádu jejích stupidních zaměstnanců nebo o třeba o tom, že neděle sou strašný. Od nich se dočkáte nanejvýš popuzenýho komentáře na blogu (a třeba taková neděle se nezmůže ani na to). Ale něco jinýho je nasrat svým hejtem lidi, se kterejma se osobně znáte, vídáte, spolupracujete a asi ještě nějakej ten čásek spolupracovat budete. Navíc jsem tak trochu cejtil, že by tihle dva slízli hořkou smetanu nastřádaný zášti, kterou ve mě zanechala spolupráce se spoustou jinejch autorů. Ale pak sem si řek – je to výzva, nejsem sice zrovna spisovatel ani publicista, ale svým způsobem mě moje nebo cizí psaní živí, takže bych se s tím měl nějak popasovat.
Tenhle hejt pro vás napsal Anjel.
Nikdy bych si nepomyslel, že budu mít svůj vlastní hate. Hateři mi totiž většinou dost lezou krkem. Spousta věcí mi přijde dostatečně v prdeli sama o sobě. A na to, abych četl, jak ji ještě někdo vtipně a sofistikovaně rozebírá, na to většinou fakt nemám žaludek ani čas. Jenže pak narazím na věc, která mi leze krkem dlouhodobě. Po nějaký době začnu sůj rozlad hustit do všech známých, zahlcovat jím svůj vlastní blog, až mě to samotnýho rozčiluje. Taková vypruzená nekonečná smyčka. No a v tu chvíli si říkám, když už je tady takový pěkný haterský koutek, proč ho nevyužít a definitivně to ze sebe nedostat. Tolik k mému hostování, vzhůru k hatu.