Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #995 LÁSKA

#995 LÁSKA

Posted: Září 29th, 2015 | Author: | Filed under: Curvekiller | 14 komentářů »

Láska je krásná. Může jít o nejúžasnější věc na světě, o emoci, co vás naplní totální blažeností, smaže veškerý trápení a jasně ukáže, proč stojí za to žít. Láska dovede být nádherná v libovolnejch svejch odnožích – je jedno, jestli ji cítíte k vlastnímu děcku, nebo k princezně Leie, jestli je romanticky nevinná, nebo vycucaná z péra. Když je naplněná, jde o neopakovatelnej pocit.

Láska nicméně umí být i kurva – a to když v ní něco hapruje. Pak dovede bejt dobrej přítel, ale sakramentsky špatnej pán, co zraní víc než deset rozzuřenejch muklů, jimž zrovna zatrhli vycházky.

Ten neříditelnej chemickej koktejl, kterej zkouší odnepaměti všichni básníři popsat a vědci podchytit – a stále víceméně marně – by zbavil rozumu i křížence Sheldona s Einsteinem. Když si jen vezmu, s jakým stoickým klidem jsem zvládal čekat na verdikt z výběrka o první práci nebo na odpověď Jardy Jágra při žádosti o rozhovor, a jak jsem byl oproti tomu vyklepanej při čekání na jednu SMSku od holky, co který jsem se čerstvě zabouchl, až seismologové kvůli tomu chvění vyhlašovali poplach a hrozili blížící se tsunami na Mácháči… je neskutečný, jak s člověkem zamává. A že umí z největší krásky udělat rozklepanej uzlíček nervů bez špetky sebevědomí, nebo ze vzornýho katolíka a spořádanýho otce čtyř dětí šaška, co se na všechno vykašlal kvůli troše blonďatýho potěšení (styď se, Jaňulko).

Prostě dokáže z lidí snadno dělat kokoty, zoufalky, bezvěrce, mátohy i ztrápený dobrý duše, co prostě jen neměly štěstí, aby to do sebe zaklaplo. A výborně se jí to daří, protože tou dokonalou kombinací emocí, touhy, tělesnejch potřeb, ale i nadějí a víry nadsadí cizí duši a tělo nad tu vaši.

Nejsem ani náznakem z těch, co by tuhle potvoru zatratili, nebo na ní dokonce nevěřili a vymetli ji ze svejch životů. I kdyby si kvůli ní člověk prožil dvacet let v gulagu, stojí za to po ní bažit zas a znova. Jen mě fascinuje, že to s ní není alespoň trochu jednodušší: Že když už teda není věčná, pořád stejně silná a křišťálově čistá, drží si furt pozici nejúžasnější emoce světa… a to i přes to, že skoro s každým zvládne za život párkrát tvrdě vymrdat.

«
»