#995 LÁSKA

Posted: Září 29th, 2015 | Author: | Filed under: Curvekiller | 14 Comments »

Láska je krásná. Může jít o nejúžasnější věc na světě, o emoci, co vás naplní totální blažeností, smaže veškerý trápení a jasně ukáže, proč stojí za to žít. Láska dovede být nádherná v libovolnejch svejch odnožích – je jedno, jestli ji cítíte k vlastnímu děcku, nebo k princezně Leie, jestli je romanticky nevinná, nebo vycucaná z péra. Když je naplněná, jde o neopakovatelnej pocit.

Láska nicméně umí být i kurva – a to když v ní něco hapruje. Pak dovede bejt dobrej přítel, ale sakramentsky špatnej pán, co zraní víc než deset rozzuřenejch muklů, jimž zrovna zatrhli vycházky.

Ten neříditelnej chemickej koktejl, kterej zkouší odnepaměti všichni básníři popsat a vědci podchytit – a stále víceméně marně – by zbavil rozumu i křížence Sheldona s Einsteinem. Když si jen vezmu, s jakým stoickým klidem jsem zvládal čekat na verdikt z výběrka o první práci nebo na odpověď Jardy Jágra při žádosti o rozhovor, a jak jsem byl oproti tomu vyklepanej při čekání na jednu SMSku od holky, co který jsem se čerstvě zabouchl, až seismologové kvůli tomu chvění vyhlašovali poplach a hrozili blížící se tsunami na Mácháči… je neskutečný, jak s člověkem zamává. A že umí z největší krásky udělat rozklepanej uzlíček nervů bez špetky sebevědomí, nebo ze vzornýho katolíka a spořádanýho otce čtyř dětí šaška, co se na všechno vykašlal kvůli troše blonďatýho potěšení (styď se, Jaňulko).

Prostě dokáže z lidí snadno dělat kokoty, zoufalky, bezvěrce, mátohy i ztrápený dobrý duše, co prostě jen neměly štěstí, aby to do sebe zaklaplo. A výborně se jí to daří, protože tou dokonalou kombinací emocí, touhy, tělesnejch potřeb, ale i nadějí a víry nadsadí cizí duši a tělo nad tu vaši.

Nejsem ani náznakem z těch, co by tuhle potvoru zatratili, nebo na ní dokonce nevěřili a vymetli ji ze svejch životů. I kdyby si kvůli ní člověk prožil dvacet let v gulagu, stojí za to po ní bažit zas a znova. Jen mě fascinuje, že to s ní není alespoň trochu jednodušší: Že když už teda není věčná, pořád stejně silná a křišťálově čistá, drží si furt pozici nejúžasnější emoce světa… a to i přes to, že skoro s každým zvládne za život párkrát tvrdě vymrdat.

«
»

Mohlo by vás také srát:

#243 AUTOŘI
#272 OKÁZALÉ MILISKOVÁNÍ SE NA FACEBOOKU
#747 PREVENTISTÉ


  • h2ocreature

    A jeste bych dodal jednu vec co je maximalne nespravedliva. K tomu, abys do toho spadnul, staci casto strasne malo casu, v radu hodin maximalne dni…a kdyz to pak jak rikas nezapadne, tak potrebujes neumerne casu na to se z toho vybabrat…v radu tydnu, mesicu nekdy i let…

    • Miroslav Palouček

      sakra že jo.

  • Ondra

    Láska = páska :)

  • an

    Cekala jsem vselicos a byla jsem velice prijemne prekvapena

  • Frank Novak

    Libi se mi ze koncite silne.. Ze to nejde s 1000 veci do ztracena.. Diky :)

  • Tess

    ale copak, došlo na moje slova? Dobře ti tak… špatným lidem se dějou špatný věci 😉 hezký den!

  • Wertical

    dostáváš zlatýho bludišťáka už jen za předposlední odstavec

  • Štěpán Kaluha

    Curvekiller na hrad, fakt že jo

  • Dollda

    Přestože si tento hejt neklade za cíle rozebírání lásky do hloubky, pratnerských vztahů atd., ale prostě jen hejtuje, chtěl bych se lásky zastat. Je potřeba rozeznat lásku od zamilovanosti, o které se tady spíše píše a která může mít za následky výše zmíněné katastrofy, ale i tu vzornou rodinu se čtyřmi dětmi :)

  • Martin Irein

    Řečeno s klasikem, u tohoto hejtu si řvu.

  • Miroslav Palouček

    Jo tak to je. Podle mě naprosto zbytečnej hejt popisující to co každý z nás zná. Nicméně je to přesný. Nejradši bych si nechal pod kůži vypálit magický znamení, které by ode mě tohohle prevíta odhánělo, jen mi to komplikuje život, ale co se dá dělat. Srdci člověk neporučí. A pak se chová jako kokot.

  • Jaroslava Pastýříková

    Líbí se mi tsunami na Machaci

  • emme

    Člověk je naměkko, že už končíte, a vy ještě k tomu vytáhnete takovej kalibr…

  • Evelyn

    +1.
    A když pak konečně člověk zakotví a najde to, co celej život hledal (aspoň doufám), tak s překvapením zjistí, že si celou tu hroznou bolest a všechno to předchozí trápení, soužení a hledání vlastně mohl ušetřit (ok, prý nemohl, ale stejně si myslím, že to nebylo nutný), protože to vůbec nebylo ono. Teď je to ono! Protože ty vášně a víry a tajfuny a zklamání, to byly z velké části hormony a nenaplněná očekávání nenaplnitelného. (Když dostanete víc, než jste kdy i v nejdivočejších snech chtěli, obvykle to není realita, ale delirium.)

    Láska je, když si sednete v hospodě vedle úplně cizího člověka a najednou víte, že u něj jste doma, se vší pompou i trapností, v Horní Lhotě i v Amazonii. Když se po deseti a více letech společného života vracíte domů ze služební cesty a těšíte se, že ho ji-jeho zase uvidíte. A on/ona se těší na vás. Navzdory všem vírům a tajfunům, dětským nemocem a trápením a žárlením a křivdám, které jste oba museli zvládnout sami bez pomoci toho druhého.