#988 NEJLEPŠÍ LÁHEV VÍNA NA KONCI VEČÍRKU

Posted: Září 10th, 2015 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 10 Comments »

Roky, kdy jsem si vystačila s Donem Simonem smíchanym s RC Colou, jsou nenávratně v tahu. Bohužel/bohudík– jak by řekli Chinaski, kteří prý také mají rádi víno (nebo to o sobě alespoň tvrdí v tý děsivý odrhovačce). Čím jsem starší, tím víc peněz mě to pití stojí (ač piju zcela jistě čím dál míň). To jsou ty paradoxy dospělosti. Fajnové víno je zkrátka surovina, do které ty peníze ráda dám. Jen kdybych tak tyhle kvalitní lahve dokázala uchránit od nekvalitních podmínek jejich konzumace.

Každý máme nějaké ty lahve, které si schováváme tzv. pro lepší příležitost. Lahve, které jsem dostala darem od někoho, kdo vínu rozumí. Lahve, které jsem sama nakoupila u sympatického vinaře. Lahve, které jsme si přivezli z dovolené. Poslední lahev našeho nejoblíbenější vína. atd. Snažíme si je uchovat na bezpečném a vhodném místě a odmítáme je otevřít na obyčejnou těstovinovou večeři ve všední den po práci. Jenže člověk míní a démon alkohol mění, a tak tyto nejvzácnější vinné klenoty často končí jako ty nejprašivější stolní krabičáky. To jsou ty paradoxy opilosti.

Sejde se větší společnost – blízcí, známi, neznámí. Máte pro všechny v zásobě nějaké lepší, ale ne nejlepší víno. Když se vypije, přijdou na řadu zrovna vychlazené lahve, které přinesla návštěva, a které jsou taky moc fajn, takže se s nima klidně mohlo začít. Jenže další den je volno, nikdo se nemá k odchodu a nikdo ani nikoho nevyhazuje, protože víno dalo zapomenout na trápení tam venku a lidem je zas jednou na světě fajn. Když se dopije ten kamion zásob, skočí někdo do večerky naproti pro nějaký trapný víno typu klokan nebo chenet (obliba a cena těhle parád je mimochodem jednou z velikých večerkových záhad). Ale umrněné dvě lahve je pro dav lačný zábavy jak panák. Mezitím se všechny večerky zavřou a veškerej alkohol je minimálně hodinu cesty. Touha po víně a blábolení neutichá a pak… pak se to stane.

Pod vlivem alkoholu a pocitu, že žijeme jen raz pravím, že si dáme jedno fakt super víno a tak se taky stane, jenže je to ve chvíli, kdy už nikdo nepozná rozdíl mezi rybízovou šťávou a merlotem. Každá party jednoho dne skončí a po každé party (jednou) nastane ráno. Pohled na konec řady vypitých lahví, kterému trůní nesehnatelné chardonnay, vás instatně přenese do deprese. Když se nápoj, který se měl otevřít max. při narození paterčat, promoci pravnoučat nebo Zemanově demisi, vypije nad ránem jak voda, tak to bolí víc než všechny silvestrovské kocoviny dohromady.