#980 NÁKUPY PREZERVATIVŮ U „MÝHO“ PANA VIETNAMCE

Chodila jsem kdysi v době ledové s chlapcem, který se styděl kupovat kondomy. Pokaždý jsem mu opakovala, že na tom nic není, že to nikdo neřeší a že mu nemusí být trapně. Jednou jsem ho takhle donutila jít do nonstop potravin na Malovance (ty s okýnkem, nevim, jestli to tak dnes ještě funguje), kde člověk musí svou objednávku říct u okýnka a potupně počkat na donášku. Ten večer tam zrovna želbohu probíhala jakási „firemní“ „party“, kde panvedoucí a nějaký kámošky jančili nad vínem a vypadalo to, že jim je opravdu veselo. Když ten nebožák vyslovil své přání, panvedoucímu se rozzářily očička. Břevnovnem zadunělo mocné „ÁÁÁ mladej pán si dneska zašuká! Moc gratuluju! Děvčata, hoďte mi sem jedny šprcky!“ a od toho večera bylo jasné, že moje ujišťovačky už nikdy nikoho neobalamutí.

Pravda, nebylo to příjemný, ale bóže, člověk kvůli tomu přece nepřestane s prezervativama, žejo. Nijak zvlášť mi tyhle nákupy nevaděj, ale že bych se v nich nějak zvlášť vyžívala se říct taky nedá (není mi –náct, aby mi to přišlo hustý a dospělácký). Většinou to prostě nijak neprožívám – až teda na jeden jedinej případ a tím je naše večerka.

Jako každej, kdo bydlí v Praze, mám ve svym okolí hned několik vietnamských provozoven a jako každej, i já mám nejradši tu jednu jedinou, kde je to prostě fajn, vždy mají dost kukuřičných plátků a pan majitel je sympoš, se kterým nejsme daleko od tykání (ale ne tohodle). Zná mě, zná Š., zná mýho psa, zná moje kámošky, zná celou ulici, vždycky je usměvavej a říká třeba „jóo ledovej čaj“ nebo „hehe, rohlíky“, ale není to ani žoviální, ani trapný, ani dementní – od něj je to prostě milý a fajn.

Ale představa, že podobně se směje u nákupu Durexů, je přece jenom trochu hodně awkward. Na to, abych to vůbec neřešila, popadla, zaplatila a šla do háje, se známe až moc dobře. Ale abych si mu vesele řekla o jednu krabičku a čekala, že na mě spiklenecky mrkne, tak na to zas takový kámoši teda nejsme.

Nechci dávat kšeft okolním večerkám. Ale nějak jsem nikdy nesebrala odvahu na to, abych se mu podívala do očí a potenciálně tam našla zvědavý pohled plný nevyřčených otázek.

Ó já jsem srab.

Follow

Chodila jsem kdysi v době ledové s chlapcem, který se styděl kupovat kondomy. Pokaždý jsem mu opakovala, že na tom nic není, že to nikdo neřeší a že mu nemusí být trapně....