#938 ŽE SI NEUMÍM UDĚLAT HEZKÝ ÚČES

Den čerstvého účesu je krásný. Když máte hezkej účes, tak je VŠECHNO fajn, nic vás nerozhází a dokonce se občas přistihnete, že navazujete oční kontakt s lidma v tramvaji, protože tam někde cejtíte obdiv k nové frizúře. Další den to je furt eště dost příjemný, ale pak dojde na nejhorší a vy si ty vlasy chtě nechtě prostě musíte umejt. Tentokrát to bude v klidu, říkám si vždycky, umeju to, vyfénuju a koneckonců ty stylingový serepetičky jsem si koupila rovnou v tom kadeřnictví. Ale v klidu to bohužel ještě nikdy nebylo.

V salonu to vždycky vypadá jako hračka. Jako nedbale elegantní rozcuchání, které se stalo samo od sebe a které by sebemenší snaha o „chtěný účes“ nenávratně zničila. Navzdory alarmujícímu množství laků, gelů, past, vodiček, sprejů a hardcore fénování vypadá výsledek tak, že se bojim, aby mi ten lehkej účes neodletěl od hlavy.

Ale doma je to nějaký zakletý (a já jsem nemehlo). Neumím si vlasy pošolíchat tak, aby to vypadalo nenuceně a jemně. Neumím se ohánět fénem a zároveň si to podstříkávat  lakem. Byť mám vlasy opravdu krátké, tak výsledek je přinejmenším rozpačitý, když ne rovnou úplně na hovno. Tak se to hystericky snažim dohnat tunou jiných prostředků, ale pak to vypadá buď jako bych se polila řepkovým olejem, nebo naopak jako kdybych dostala ránu silným elektrickým proudem. Mý walshový ruce dokážou ze všech stylingových přípravků udělat antistylingové.

V mimořádně krušných dnech si přeju už nikdy nevylízt z baráku, minimálně do té doby, než si vylepším jemnou motoriku, oholím dohola nebo než budu mít prachy na osobního kadeřníka, co by mi to každý ráno umělecky zašmodrchal a já nemusela čekat na další termín u kadeřnice jako na smilování.

Bad Hair Life.

Follow

Den čerstvého účesu je krásný. Když máte hezkej účes, tak je VŠECHNO fajn, nic vás nerozhází a dokonce se občas přistihnete, že navazujete oční kontakt s lidma v tramvaji, protože tam...