#886 PRODEJ KRÁJENÝHO CHLEBA

Posted: Leden 28th, 2015 | Author: | Filed under: Curvekiller | 23 Comments »

Chápu, proč se zahraniční delegace u nás odjaktěživa vítaly chlebem se solí. Sůl je totiž nad zlato. Soli je zapotřebí. Bez soli to není nikdy ono. No a pak je tu chleba, ona božsky jednoduchá poživatina, jíž i Ježíš vzýval, natož nějakej germánskej nebo sovětskej páprda. Chléb, toť předsíň lásky každého gastrosexuála, pochutina vnějškově skromná, leč v jádru nekonečně chutná.

Ne, nechci si hrát na potravinovýho inspektora. Zvlášť když tuhle tradiční profesi jednou provždy zdiskreditoval ten nováckej buzík v klobouku, co má ve tváři výraz pětiletýho vychčidůlka pokaždý, když dá nějaký nebohý bábě sežrat kus vypečený kuřecí kůžičky. Je ale třeba zachovávat nějaký hodnoty a vážit si generacema prověřený, opravdu chutný krmě, vzpírající se válkám, trendům i šílenýmu zdražování. A že právě takovej chleba fakt umí bejt.

Nemusí se přitom vymýšlet nějaký novoty – netřeba pětihvězdičkovýho kvásku a těsta žitnýho nebo vícezrnnýho. Poctivá kmínová klasika dovede bejt natolik šmakózní, že když si ji nesu z nějaký pekárny ještě zatepla domů, tak se vobčas tak straně moc zahryzávám, že místo půlky bochníku dovleču do kuchyně sotva vohlodanou kůrku.

O to víc mi drtí trávicí soustavu vědomí, že v různejch těchhletěch nadnárodních řetězcích vám podsunou chleba, co by ho ani z prdele nevyndal. V Tescu svýho času i ten „čerstvej“ (opravdu velké uvozovky) chutnal jak zahnědlá pryž. A když jste si ho nechali do druhýho dne, mohli jste s ním hubit krysy, páč ty si vo něj spolehlivě vylámaly všechny svý klofáky. V Albertu to bylo vo fous lepší, hlavně kvůli tomu, že vydržel dýl měkčí – ale to asi proto, že rychleji plesnivěl. Holt zamražený humusárny. Vopravdovým vynálezem satanovým je ale chleba krájenej, kterej se vsouvá do neprodyšnejch igeliťáků, tak aby vám na jednu stranu dýl vydržel, na tu druhou vám ušetřil práci.

Rozumim tomu. Krájení je složitý – nejsem zrovna hrdej na to, že jednou ufajznu krajíc širší než malíček Haliny Pawlovský a z tý druhý půlky bochníku pak naopak nasekám odřezky, že byste z nich nenasytili ani jepici. Furt je ale lepší selhávat v řezání, než dobrovolně kývnout na předem nakrájenou sralternativu, obvykle vyschlou, bez chuti a bez zápachu, evokující takovou tu univerzální pěnu, co se s ní vykrejvaj mezery za futrama. Hnus!

Tohle je urážka veškerýho chlebožroutstva. A vědomí, že se na něm podílí skoro každej velkej krám mě naplňuje takovým zoufalstvím, že bych jim dovolil z pečiva prodávat maximálně knäckebroty a pytlíky se strouhankou.

«
»