#837 E-MAILY S VYKŘIČNÍKEM

Makal jsem ve třech korporacích. Kromě usměvavejch recepčních, šplhounů nebo neschopnejch markeťáků se v každý z nich objevoval ještě jeden typ lidí – totiž jelimani, který posílali e-maily zásadně s vykřičníkem.

Tyhle depeše jsou tzv. maily s příznakem, maily větší důležitosti. Psaní, jež nesmíte přehlídnout, jinak se nejspíš zbortí svět. Takovej mail obvykle nedorazí rychleji. Nezobrazí se prioritně nad všema ostatníma. Ani po otevření nezačne předehrávat modlitbu, která by adresáta zbavila všech neduhů a vyléčila ho ze záškrtu i neštovic. Ba ne – smyslem takhle ocejchovanýho psaní je prostě jen upozornit příjemce, že to, co mu spadlo do schránky, se co do významu nejspíš rovná šifrovanejm zprávám s kódama pro odpálení jadernejch hlavic, jež může páně Putin užít, když se bude zrovinka nudit o pauze mezi ježděním na medvědech a dobýváním Ukrajiny.

Jenže – světe div se – v reálu tyhle maily nic tak fatálního neskrývaj. Obvykle nesou sdělení stejný váhy jako kterákoliv jiná zpráva. Jsou v jádru taky vo hovnu. Jen jejich odesílatel propadl pocitu, že jeho práce je o level zásadnější a tudíž musí i jeho vzkazy čnít nad všechny ostatní.

Tyhle maily kupodivu nikdy neposílali ti nejšikovnější a pro korporaci nejdůležitější, nebo aspoň takový, kterých bych si vážil pro jejich pracovní nasazení a schopnost pohnout věcma kupředu. Ne, ti si vystačili s normálníma mailama, tak jako většina běžnejch smrtelníků. Zato vtěrky, tupí fachmani a do sebe zahleděný kariéristi, přesvědčený o tom, že jejich šanon se leskne víc než kolegův, tyhle maily posílali naprosto pravidelně. Jejich efekt je přitom aspoň u mě přesně opačnej – když mi přistanou do schránky, chvíli mi trvá než dozvracim, a navíc ani pak se k němu kdovíjak nehrnu. Nechám ho naopak odležet, už jen z principu.

Samozřejmě chápu, že jsou výjimečný případy, kdy je třeba tyhle psaní s příznakem rozesílat. Když by se přestal vyrábět tvrdej chlast, maj všechny likérky v podstatě státotvornou povinnost poslat okamžitě na Hrad mail s vykřičníkem, aby se prezidentská kancelář stihla vybavit zásobama a hlava státu nepošla do týdne na absťák. To jsou ale otázky života a smrti – ve všech ostatních případech je takovej mail pro mě akorát příznakem, že ho odesílal narcistní pičus.

Follow

Makal jsem ve třech korporacích. Kromě usměvavejch recepčních, šplhounů nebo neschopnejch markeťáků se v každý z nich objevoval ještě jeden typ lidí – totiž jelimani, který posílali e-maily zásadně s vykřičníkem. Tyhle depeše...