#816 ŽE NEDOKÁŽU VYHODIT ZBYTEČNÝ VĚCI

Mám rád všelijaký elektronický bazmeky, takže se mi občas stane, že si koupim kravinu, dvakrát ji použiju a pak mě přestane bavit. Mám taky rád pestrobarevný košile a trička s vtipnýma nápisama, takže se mi občas stane, že zahořim láskou ke kusu oblečení, byť mi tak docela nesedí, dvakrát si ho vezmu na sebe a pak mi dojde, že to neni to pravý ořechový. Pečlivě schraňuju některý artefakty z minulosti, přestože vzpomínky na dotyčnou, se kterou jsou spojený, už jsou dávno přemazaný vzpomínkama na dotyčný mnohem důležitější.

Když člověk žije ve velkym bytě, přebytek věcí ho vlastně ani moc netrápí. Co zrovna neni potřeba, dá se nahoru do skříně nebo do komory a pak si na to pár let nikdo nevzpomene. Jenže teď mě čeká stěhování, během kterýho si člověk vždycky uvědomí, kolik v životě nashromáždil věcí, který nikterak nepotřebuje a zabíraj mu životní prostor jenom proto, že k nim kdysi bůhvíjak přišel a nedokázal se s nima rozloučit. Od třiadvaceti jsem bydlel sedm let na jednom místě, za posledních šest let mě ale čeká stěhování už počtvrtý, takže jsem samozřejmě nasbíral nějaký vyhazovací zkušenosti:  jasně, dokážu se při stěhování zbavit věcí jednoznačně zbytečnejch, vybledlejch účtenek od tři roky starejch bot nebo návodů na myčku nádobí, co zůstala v předpředchozím bytě.

Jenže stejně je mi jasný, že až se budu pakovat do krabic, budu miliónkrát v ruce držet nějakej předmět, prohlížet si ho stejně, jako jsem v posledních šesti letech dělal už třikrát, a váhat, jestli s nim mrštit do připravenýho černýho igelitovýho pytle, nebo ho nábožně uložit do banánový krabice. Svoji první španělku, která se kvůli totálně zkřivenýmu krku dávno nedá naladit. Kámen, na kterej napsala moje jméno jistá éterická ezoterická dotyčná, kterou jsem miloval a nikdy jí to neřekl, protože mi bylo jednadvacet a chybně jsem si myslel, že když je ona o pět let starší, absolutně ji nemůžu zajímat. Nádherný tričko s Ježíšem a nápisem “Thanks God I am VIP” koupený v nějakym buzna krámu, kam choděj chlapi, co maj maximálně padesát kilo i s postelí, takže na mojí poctivý slovanský postavě vypadá fakt hrozně. No jo, ale co když do něj po patnácti letech konečně zhubnu?

Samozřejmě si nemyslim, že by tyhle věci představovaly nějakej kámen na mým krku, co mě stahuje k hlubinám. Neznamenaj vlastně nic, protože je jako vždycky nakonec pečlivě roztřídim do igelitovejch tašek, ty nacpu do krabic, krabice odnesu do sklepa a na všechny si vzpomenu až při dalším stěhování. Jen je mi jasný, že kdyby kamarádi, co mi budou při stěhování pomáhat, tušili, kolik nesmyslů, kravin a hloupostí je v těch banánovkách, rozhodně by se tak ochotně nenabízeli s výpomocí.

Follow

Mám rád všelijaký elektronický bazmeky, takže se mi občas stane, že si koupim kravinu, dvakrát ji použiju a pak mě přestane bavit. Mám taky rád pestrobarevný košile a trička s...