#814 NÁVŠTĚVA U ZUBAŘE

Můj vztah k zubařům už v dětství definoval thriller Maratónec. Samozřejmě trochu neprávem – měl bych bejt dentistům vděčnej za to, že mi už v mládí vnutili rovnátka, a i když jsem první měsíc slintal a šišlal a holky se mi smály ještě víc než normálně, bobří klofáky se po čase zmenšily na krysí a pak se dokonce transformovaly ve vobyčejnej lehkej předkus ráže tři milimetry.

Návštěvy u zubaře nicméně nikdy nebyly extra příjemný. Paměť bejvá v tomhle ohledu milosrdná, ty zlý věci vytěsní, takže si pamatuju jen, jak jsme se vždycky celá třída nakýblovali do čekárny, sestřička protivná jak prdel si nás tam jednoho po druhým tahala, zpoza dveří se ozýval šílenej řev, zvuk cirkulárky a nějaký nacistický povely. Pak spolužáka vynesli ven na nosítkách, místo huby kráter a v očích to, co Remarque popisoval v Na západní frontě klid. „Další,“ ozvalo se vždycky z mučírny a já vyklepanej zjistil, že řada je tentokrát na mně. Vejdu dovnitř a tam stojí v bílým plášti mladší bratr Mengeleho a pobízí sestru, která klečí nad lavorem plným krve, ať míchá rychleji, aby se to nezdrclo. Pak mi otevře tlamu a dlouze vybírá, jestli si ze stolku vezme k zrcátku i takovej ten dloubák z chirurgický oceli, injekční stříkačku nebo brusku. Záhy vyhodnotí, že trojka vpravo dole musí ven, a tak ji přiváže na kladkostroj a se sestrou tahaj a tahaj, řvou u toho héééj rup, až trojka dole vyletí a já můžu jít s hubou, co v ní právě vybuchlo kilo dynamitu, hrdě domů.

Akorát dostanu na cestu nějakej zkurvenej obrázek. Ale jak říkám, možná si to nepamatuju úplně přesně. Možná jsem krom obrázku dostal i roztomilou brožuru o dentální hygieně.

Naštěstí teď chodim na zuby ke známý, která je milá a hodná a nelibuje si v bolesti, vždycky mě láká do ordinace s tím, že se o chrup evidentně hezky starám, takže to bude určitě cajk. Pak ale začne šťourat a najde první kaz, druhej, třetí takovej malej taky vyrubem. Tahle plomba je nějaká uvolněná, to spravíme. Zubní kámen musíme odtesat. A nakonec se ještě tasí dláto, aby se vylomila zpropadená osmička.

U zubaře je to prostě jak v krematoriu – tam vás taky nečeká nic pozitivního, i kdyby byl den světovýho míru a pivo teklo zadarmo.

Follow

Můj vztah k zubařům už v dětství definoval thriller Maratónec. Samozřejmě trochu neprávem – měl bych bejt dentistům vděčnej za to, že mi už v mládí vnutili rovnátka, a i...