#801 STAROPRAŽSKÉ PÍSNIČKY

Rozhodně nemůžu říct, že bych nenáviděl veškerý staropražský písničky. Co si budeme povídat: takovej ten vydařenej kousek o pankráckym vršíčku a pěkným stromořadí si podle mě cestou z putyky zabékal párkrát za život každej – a jestli někdo tvrdí, že ne, tak to koneckonců dělá dodnes. Nejde tak snad ani o ty písničky samotný, jako o jejich interpretaci: pokud je někdo provozuje skupinově a nechává si za to platit, nejradši bych mu přetrhal struny nebo nablil do basy, podle toho, jaká by byla zrovna nálada.

Návraty ze zahraničí jsou těžký vždycky; když jsem se vrátil po měsíci z Indonésie, ocitl jsem se shodou náhod na zahájení Pražského pivního festivalu. Pomalu jsem si ucucával svůj tuplák, přemýšlel, co tady proboha dělám, proč jsem se vůbec vracel, bylo o třicet stupňů míň než tam a hnusně pršelo. To všechno by stačilo na depresi jako kráva: vystoupení dvanáctičlenného šramlu žižkovského formátu byl ovšem poslední hřebíček do rakve.

Což o to, publikum ve stanu nadšeně aplaudovalo. Aby ne: zoufalá nuda aranží, lascivní texty, u kterejch se dá dvojsmyslně pomrkávat a možná i sáhnout starý na zadek bez facáka – a k tomu radostnej a jakejsi vznešenej pocit, že tyhle fláky jsou vlastně takový naše rodinný stříbro, v podstatě vysoká kultůra. Fakt se nedivim, že o kapely tohohle druhu náramně stojej na všelijakejch pivních festivalech, městskejch slavnostech a otvíračkách obchodních center: tim přece nejde šáhnout vedle, protože sto let starý písničky předkládaný p.t. publiku samozřejmě v dobovejch kostýmech přesně charakterizujou konzervativní maloměšťácký pivní pepíctví většiny našeho národa.

Jo, jsem přesvědčenej, že vliv Petra Novotnýho na českej humor je přibližně stejnej jako vliv černobylskýho výbuchu na životní prostředí v Evropě. Rád bych ale upozornil, že pořad Novoty, kterej zmíněnej pán leta uváděl, zpopularizoval ještě jednu mnohem děsivější věc než byl samotnej pan konferenciér: ano, mám na mysli kapelu Šlapeto. Díky televiznímu promu zazářila jako jasná hvězda, což skončilo velkejma hádkama jednotlivejch čelnů o keše. Aspoň se jednou provždy ukázalo, že kapelám hrajícím staropražský písničky je veškerá muzika u prdele a celá ta šaškárna je pro ně jenom čistokrevná holírna.

Follow

Rozhodně nemůžu říct, že bych nenáviděl veškerý staropražský písničky. Co si budeme povídat: takovej ten vydařenej kousek o pankráckym vršíčku a pěkným stromořadí si podle mě cestou z putyky zabékal...