Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #786 CHCEŠ CHLEBA? – NE, JÁ SI JENOM KOUSNU.

#786 CHCEŠ CHLEBA? – NE, JÁ SI JENOM KOUSNU.

Posted: Květen 9th, 2014 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 9 komentářů »

Dnes to bude trochu přiznání Achjo Bitch a bohužel se není čím chlubit. Jde totiž o téma, které ani tak nesere mě, jako mého muže. Podle něj totiž nejhorší úskalí partnerského soužití není ani menstruace, ani sledování filmů nebo nakupování, nýbrž (můj) zlozvyk, který spočívá v neobjednání/neudělání si jídla a následném užírání/sežrání jídla bližního svého. Možná to na první pohled vypadá jako maličkost, ale stokrát nic umořilo Š. a já to nedělám naschvál!

Jenže se mi to stává skoro obden a na tisíce různejch způsobů. Největší klasikou je ale určitě takovej ten chleba. Když si Š. připravuje svačinu, tak se mě vždycky zeptá, jestli chci taky a já nikdy nechci. No fakt v tu chvíli nechci, nemám hlad, resp. rozhodně nemám hlad na celej chleba a vážně tomu věřím, protože zrovna čtu článek, který mě, narozdíl od pečiva, zajímá.

„Achjo Bitch, vážně nechceš? Znáš se, já ti dneska fakt ale nedám kousnout…“

Ježiš tys mě neslyšel? Nechci, měla jsem nedávno oběd, si udělám chleba později, nebudu chtít kousnout, já mám teď úplně jiný starosti.

„Takže ti nemám udělat ani kousek chleba, jo?“

Ne, nemáš, už se mě na to neptej a klidně to všechno ukliď do ledničky!

Jenže Š. mi samozřejmě vůbec neřekne, že to neni jen tak nějaká tři dny stará šumava s voschlym rajčetem a archivní lučinou, ale že máme boží ořechovej chleba z trhů, že ještě zbyla ta nejlepší šunka a že k tomu dokonce nakrájel kyselou okurku. V tu chvíli totiž zázračně dočtu celej článek a jsem hypnotizována magickou vůní svačiny, kterou by byl hřích neochutnat. Jenom si trochu kousnout, co je na tom, můžu já za to, že to je takhle dobrý, no bóže, tak jsem si trošku uždíbla.

Ale měli byste vidět ten výraz po soustu velkém jak půl krajíce. A což teprve ten, se kterým Š. otevírá ledničku a rozbaluje celou sadu na dělaní svačinky na novo, protože ta první někam zmizela.V očích se leskne žádost o rozvod a asi by k němu už bylo bejvalo dávno došlo, kdyby se Š. nenaučil moje „nemám hlad/jen si kousnu“ ignorovat a vždycky mi ten chleba udělat taky.

Je to hrozně dementní, já vím, stydím se za sebe a je mi to líto, takže: Milý Š. chtěla bych se ti tady přede všema omluvit a poprosit tě, ať už se na mě nezlobíš za ten včerejší oběd, kdy jsem opravdu, ale opravdu chtěla jen polívku a ne hlavní jídlo. Teda do tý doby, než ti přinesli ten skvělej řízek… A děkuju, že si se se mnou o ten talíř nepřetahoval na veřejnosti.

A to, že Š. v restauracích prostě pokaždý dostane lepší jídlo, to taky není moje vina.

«
»