#760 LIDI, KTERÝ NEDÁVAJ DÝŠKO

Posted: Březen 12th, 2014 | Author: | Filed under: Curvekiller | 120 Comments »

Dýško dle svý oficiální explixace označuje peněžní sumu, kterou dobrovolně dáváme jako projev díků za dobře odvedené služby, a to zejména v nejrůznějších nálevnách, putykách a restauračních zařízeních. Pingl je na nás milý a usměvavý, je všímavý, vždy připraven přiskočit s novou dávkou moku i všeliké krmě. Ba dokonce někdy nevtíravě přihodí podnětnou poznámku k hovoru. Chová se zároveň úslužně a pozorně, pročež nás pozitivní energie z něj vyzařující ponouká k myšlenkám, že by bylo skvělé s tím príma chlapíkem strávit další a další hodiny v přátelském hovoru. Zpříjemní nám svým servisem večer a my ho za to odměníme vydatnou peněžní sumou, která mu ještě zvýší už tak zaslouženě vysoký životní standard.

Takhle nějak jsme o tom všichni snili. Realita nás ale tvrdě poučila – jednak o tom, že hospodští bývaj nezřídka protivný jak prdel a servírky vám nafrněně hoděj před tlamu leda zteplalej podmírák a k tomu na zapatlaným talíři dvě půlky nedožranejch řízků, co zbyly od poledne, ale večír není problém je spojit v novou porci. A druhák jsme se přesvědčili o hamounství leckterejch spoluobčanů, kteří by i Ryanu Goslingovi českýho pohostinství nedali navíc ani halíř.

Osobně si ale myslím, že dýško by nemělo bejt jen odměnou za extrovně dobrý služby, že není ekvivalentem cukříčku, kterej povýšenej páneček hodí svýmu psíkovi, když ten poslušně panáčkuje. Těch deset procent je projevem takový tý základní slušnosti, vyjadřuje souhlas s hospodskejma konvencema, asi jako že si nezapálíte cigáro u někoho, kdo zrovna dlabe oběd, a nevyklopíte do sebe škopek bez pořádnýho přiťuknutí. Koneckonců proto v rozvinutý cizině tringelt přičítaj rovnou k cechu a nikdo se nad tím nepohoršuje.

Jistě že extrovně protivnou obsluhu je dobrý vykoupat v bažině bez tuzéru. A když mi někdo dá špinavej krígl a k flákotě vepřovýho přirazí knedlíky, se kterejma hrály ještě před minutou krysy v kuchyni ping pong, rád si vychutnám ten moment, kdy šokovanej číšník marně čeká na zaokrouhlení sumy a znechuceně vykládá všechny prachy nazpátek, do posledního groše a za zvuků nakvašenýho brblání, i neurotickýho cinkání s drobáky v peněžence. Jakmile je ale všechno víceméně OK, klidně i v mezích lehkejch renonců, pak je škudlení na diškreci na facana.

Lidi, který s bohorovnou velkorysostí zareagují na účet za 69 kaček větou „sedmdesát, to je dobrý“ a cítí se u toho jak noví Murdochové, co rozhazujou mezi plebs drobáky, by naopak měla drtit stejná zátěž trapnosti jako týpky, co na rozdíl od svejch dvou dalších kámošů nezaokrouhlí 178 korun na solidní dvě kila, ale jen na podechcanjech stovosumdesát. Možná jsem přísnej, ale v mejch očích se prostě každej, kdo nedává adekvátní dýško, okamžitě mění v držgrešli, jejíž další věty už vnímám jen jako kačeří kdákání Strýčka Skrblíka.

«
»