#714 „DOBRÝ DEN, MÁTE CHVILKU NA…?“

Mám ráda život ve velkoměstě. Jasně, taky mám někde vzadu v hlavě ty romantický představy o životě na vesnici, vlastní králikárně, traktoru na sekání trávy a pěti roztomilejch usmrkancích. Ale vzhledem k tomu, že zatím žádný děti nemám, že mi je tolik, kolik mi je, a že tu studuju/pracuju/mám všechny známý, jsem s Prahou více než spokojená. Ale i Praha má svý proti. Na odlehlé dědině totiž náves jistě není lemovaná zástupci charit, církví a zdravotnických organizací, prodejci píčovin, členy obskurních spolků a jinou havětí, která činí z cesty do města stezku odvahy.

Dobrý den, můžeme vám zdarma změřit tělesný tuk?

Dobrý den, znáte Greenpeace?

Dobrý den, pomůžete umírajícím dětem v Africe?

Dobrý den, máte chvilku na povídání o Bohu?

a moje nejmilejší  Dobrý den, zajímáte se o lidská práva?!

A tak dále, a tak dále ad infinitum, ad nauseam. Samozřejmě to nemusí bejt jen na ulici, protože občas někdo touží i po mé chvilce na monitorovaný telefonní rozhovor, ale na tý ulici je to o dost nepříjemnější. Protože někteří lidé jsou neodbytní a klidně vás kus cesty doprovodí, i když nemáte čas a nemáte zájem, děkuju. Protože někteří citoví vyděrači ve vás skutečně vzbudí pocit, že se o ta lidská práva fakt nezajímáte a že jste bezcitná nestvůra, nelidské stvoření a že kvůli vám teď umře nemocný děcko i s koťátkem. Protože urputný hipízáci s peticí za lepší svět vám ty desky s propiskou klidně podstrčej rovnou do obličeje. Nakonec mám snad nejradši většinu Jehovistů, kteří tiše stojí v metru a přes ty Strážný věže je pomalu ani nevidíte…

Jeden čas už mi dokonce přišlo, že to je s nima lepší. Že s tím už konečně dali pokoj a že zjistili, že existují i jiné způsoby než agresivní kontaktní kampaň. Ale evidentně to byla jen pauza na oddech, poločas a ticho před bouří… Poslední cca rok se totiž doslova roztrhl pytel s lidma s plastovým košíčkem a plyšákama, kteří jsou prostě podezřelí už na 1. pohled – ještě předtím, než na vás vybalej „Dobrý den krásná slečno, nechtěla byste koupí plyšového pejska přispět na nemocné pejsky/nemocně děti/nemocné lidi/asistenční pejsky/cokoliv (a každý den něco jiného)?“

A to je na tom asi nejhorší… Jsem ochotná to pochopit u lidí, kteří skutečně bojují za lepší svět a kolikrát i za něco smysluplného a prospěšného. Já vím, že si musíme pomáhat, to je jasný! Taky vím, že všichni se nějak musíme živit a to, že to není ideální brigáda vědí ty lidi sami nejlíp. Ale kurva… pouliční otraváři, co vědomě vybírají peníze na vlastní falešnou charitu jsou neoddiskutovatelný zmrdi a ráda bych, aby si někdo našel chvilku a vysvětlil jim to pěkně zvostra!

How about no?

Follow

Mám ráda život ve velkoměstě. Jasně, taky mám někde vzadu v hlavě ty romantický představy o životě na vesnici, vlastní králikárně, traktoru na sekání trávy a pěti roztomilejch usmrkancích. Ale...