#697 ŘEMESLNÍCI

Posted: Říjen 10th, 2013 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 17 Comments »

V týhle postmoderní době je dno řemesla čím dál tím zlatější. Kdekdo by chtěl rozjíždět nějaký startup, každá druhá holka dělá v PR agentuře, každej kluk s připojením na internet se může světem protloukat jako freelance social media expert. Pokud tedy máte problém, který se týká internetu nebo marketingu, tak jste úplně v klidu, protože o lidi z takových oborů nouze není. Ale když máte problém, který se týká, dejme tomu, trubek pod dřezem, které nespraví ani šroubovák, ani hrubá síla, ani manžel a dokonce ani hodinový manžel, tak je zle…

Když vaše sprcha dělá sousedům na stropě fleky, když nefunguje topení nebo když potřebujete překopat zásuvky v ložnici, potřebujete tzv. řemeslníka. Do této kategorie řadím všechny instalatéry, komeníky, opraváře, elektrikáře, topenáře nebo štukatéry. Tedy šikovné muže, kteří umí to, co vy ne, a vy si jich za to vážíte. Ale s řemeslníkama to nechodí jako po másle.

První úkol je najít fachmana, který by měl čas a to ideálně co nejdřív (protože ty fleky se zvětšujou a sousedi už jsou krapítko nervosní). V pondělí tedy zavoláte chlápkovi, co tu sprchu kdysi montoval. Slíbí, že přijde v pátek, ale v pátek už si nepamatuje, že jste mu v pondělí volali. Slíbí, že to zkusí v neděli. V neděli ráno řekne, že přijde k večeru, ale když se ho zeptáte, v kolik tak hodin by to asi bylo, řekne (zcela vážně), že někdy kolem 13:00. V neděli v 17:00 konečně vchází do dveří chlapík s nějakým kámošem, cca dvě minuty to pozorujou a řeknou „to je blbý, musí se to celý překopat a asi co nejdřív, když to teče k sousedům, co?“. Měli přijít včera. Ale já už vím, že když řemeslník říká co nejdřív, tak se vůbec nemusím vzrušovat.

Další výzvou je najít řemeslníka, který se ve svém oboru skutečně vyzná a ideálně má i trochu toho citu a vkusu. Ale předpokládám že nejsme jediná domácnost se skříňkama nakřivo a s kabelem od internetu protaženým celou předsíní tak nenápadně a vkusně, že jsem skoro nemohla popadnout dech, když jsem to poprvé spatřila.

Já osobně pak taky dost bojuju s konverzací. Protože jen málokdy mi ty small-talky s otráveným instalatérem jdou přirozeně a bez problémů. Nevím, jestli mám být u toho hrabání se v odpadu, abych jakože viděla, v čem je problém. Nevím, jestli nemám radši být schovaná někde opodál. Klidně si nechám vynadat („proč jste mě nezavolala dřív, teď už to je skoro úplně v prdeli, ženská!“) a pak se to snažím zachránit zběsilým nabízením kávy, čaje nebo alespoň obyčejné vody, ale nikdo nikdy nechce.

Co dodat? Snad už jen „tak to byla jedna oprava kotle (rozuměj: sundání krytu, otočení šroubkem – 3x, zmáčknutí správného tlačítka, nandání krytu do původní pozice) a to dělá rovných 800 korunek.“

Možná si myslíte, že by bylo krásné, kdyby šly vaše děti na práva nebo na medicínu. Ale pokud chcete, aby vaše dítě mělo povolání budící respekt a aby vám na vaše starý kolena někdo přilepšil k nízkému důchodu, dejte potomky do učení. Čím vzácnější řemeslo, tím líp!

PS: Maximálně zde děkuju všem ochotným, nepředraženým sympaťákům, kteří se mnou jednají jako se sobě rovnou i když nepoužívám Calgon a dopustila jsem, aby mi kapal kohoutek (a dala jim tak práci).