#664 ZATRŽENÁ KŮŽIČKA

Jsem neurotik. Jako mrňavej jsem si neustále okusoval nehty, dokud mi babička neřekla, že když ten nehet omylem spolknu, zapíchne se mi do slepýho střeva a já budu muset na operaci. Často se mi pak zdávaly děsivé sny o podivném kulovitém útvaru v břiše, do kterého jsou zabodané ukousané nehty. Naštěstí jsem o něco později dostal od rodičů knihu Lidské tělo. To byla super knížka! Obsahovala třeba bokorys soulože nebo fotku smutnýho vojáka s prázdnym pohledem, kterej v děsivejch snech nahradil nehtovýho ježka, ale taky poměrně jasný vysvětlení, že to babiččino varování byla pěkná píčovina.

Zájem o prsty se ale stejně v průběhu let přesunul ke kůžičce; nehty jsou nuda, dneska jedu v záděrách. Nevim, jak funguje váš mozek; ten můj je zjevně zkonstruovanej tak, že když ví o tom, že mám na ruce záděru, neni ochotnej myslet na nic jinýho kromě toho, jak se jí zbavit. A toho, že mám záděru si všímá ideálně minutu před tím, než mě čeká nějaká důležitá událost.

Chytré články na ženských portálech radí v takovém případě vrazit ruce na chvíli do teplý vody s olivovym olejem a pak záděru odstranit nůžkami nebo ještě lépe kleštičkami. To je sice moc hezký, ale málokdy má člověk takový věci při sobě. Jasně, mohl bych s sebou aspoň ty kleštičky všude nosit, jenže kromě neurotika jsem taky strašnej bordelář, takže bych je spíš dříve nežli později někde nechal a byl bych na tom úplně stejně; vlastně ještě hůř, protože bych měl záděru a krom toho bych byl nasranej, že jsem ztratil kleštičky.

Takže nakonec neni zbytí; člověk začne bleskově vyměřovat místečko, kde má stisknout zuby, aby se následně vyflusnutím odkouslý záděry zbavil přebytečný tkáně. Jenže vyměřit si to přesně je v podstatě nemožný a všichni víme, jak to končívá: buď nedokousneš, nebo překousneš – a když nedokousneš, tak halt koušeš znova. A vcházet s krvácející rukou třeba do kanceláře, kde mě čeká zásadní jednání a tak nějak se očekává několikerý srdečný sevření pravice, je zážitek, kterej bych nikomu nepřál.

Follow

Jsem neurotik. Jako mrňavej jsem si neustále okusoval nehty, dokud mi babička neřekla, že když ten nehet omylem spolknu, zapíchne se mi do slepýho střeva a já budu muset na...