#653 HOUKÁNÍ AUTOALARMU

Posted: Srpen 9th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 5 Comments »

Mám pocit, že alarm na autě patří spíš k přelomu tisíciletí než ke žhavý současnosti. Když se nad tim totiž zamyslim, připadá mi, že poslední dobou slýchám elektronický koncerty z plechovejch kastlí na ulici spíš míň než víc – zato do scény v Samotářích, kdy Jitka Schneiderová prchá ulicí před japonským zájezdem, sedí to houkání, kvílení a pípání naprosto přesně. Navíc – kdyby v současný době bezprizorní auta často houkala v ulicích, hejt na to by tady už dávno byl.

Když ovšem v pondělí ve 20:36 začalo pod našima okny kvílet auto, během asi dvou vteřin mi došlo, že to musím napravit. Protože jestli je něco, co ve mně probouzí nízký pudy, tak je to auto, co začne houkat – a houká. Furt houká. Furt houká. Furt houká a už to vypadá, že nikdy nepřestane. Fakt by mě zajímalo, jakej je vlastně za dobu používání autoalarmů tohohle typu poměr mezi poplachama, který skutečně vyděsej nebo dokonce prozraděj zloděje, a mezi těma, který jsou způsobený bujarym opilcem, co poplácá fáro po haubně, velkou krysou, co se mihne mezi kolama, nebo zbloudilym tirákem, co projede metr daleko.

Mám moc rád scénu s autoalarmem ze seriálu HIMYM, kde auto začne houkat, zatímco Lily a Robin čekají celou noc na otevření obchodu s výprodejem svatebních šatů. Je moc vtipná, ale samozřejmě strašlivě nereálná. Nemyslim si, že je vůbec v lidskejch silách vydržet takovouhle věc víc než hodinu. Já byl v pondělí už ve 20:59 natolik zoufalej, že jsem přemýšlel, zda překousnout hrdost a zavolat empíky, nebo najít doma nějakou traverzu a jít si s tou károu popovídat. Bylo mi sice jasné, že rozbitím předního skla bych asi alarm neumlčel, ale tak nějak mi v tom okamžiku dávalo smysl v dětství slyšené “neřvi, nebo ti přidám, abys měl proč”.

Houkání autoalarmu je zkrátka jeden z nejhorších zvuků, co existuje – a kdyby ho používali na Gauntánamu místo waterboardingu, tak už musej mít všechny zlý muslimáky pochytaný, to mi nikdo nevymluví.

«
»