#622 BÝT PLÁTCEM DPH

Já proti DPH jako takový nic nemám; nechci se teda pouštět do nějakejch hlubokomyslnejch ekonomickejch rozprav, ale nepřímý daně (zdaňující spotřebu, nikoliv příjem) mi dokonce vždycky byly sympatičtější než ty přímý. Jenže v nejbližších měsících mě čeká povinná přihláška do klubu platičů daně z přidaný hodnoty, což mě naplňuje poměrně zásadní fiskální nasraností. Pardon, ale bejt jako scenárista plátcem DPH je padlý na hlavu!

Doposud jsem si na chléb svůj vezdejší vydělával tak, že jsem s někym uzavřel smlouvu, že něco napíšu, něco jsem napsal a dostal jsem zaplaceno. Od prvního září to bude tak, že uzavřu smlouvu na částku XY a když budu mít napsáno, vystavim fakturu na XY + 21 % (nebo na jaký hausnumero to zase zvednou). Klient mi to zaplatí, já těch jednadvacet procent odvedu státu a klient si těch jednadvacet procent zpátky od státu vyžádá. Hotovo, točit, koloběh peněz v hospodářství, ekonomický perpetuum mobile. Teda vlastně hovno perpetuum, peníze sice oběhnou kolem dokola a zdánlivě nula od nuly pojde, ale z něčeho se musej zaplatit všichni ti úředníci, který budou přísně dohlížet, jestli mám dost vyleštěný šanony a hlavně jestli odvádim DPH i z faktur, který mi klient nezaplatil, protože zkrachoval. Na to se fakt těšim: scenárista se občas nevyhne tomu, že dělá zadarmo. Že budu muset za svoji práci ještě dokonce platit státu, to tomu dodá úplně novej rozměr.

Jasně, je tady sladký bolestný, že si můžu nechat vrátit od státu DPH u věcí, který nezbytně potřebuju k dosažení příjmů; jenže já obecně věcí potřebuju dost málo, natožpak těch nezbytnejch k dosažení příjmů. Ty jsou vlastně tři: komp, jednou za dva měsíce balík papírů a sem tam dvě géčka skunku, kterej ovšem stejně neodepíšu, protože mi ten hodnej pán na Žižkově dycky zapomene vypsat paragon. A i kdybych sehnal nějakou kreativní účetní, která by mi vysvětlila, že toho k dosažení k příjmů můžu potřebovat výrazně víc, tak toho stejně výrazně víc kupovat nebudu, páč mám krzevá novej byt na krku dluhy jako kráva a rád bych se jich co nejrychlejc zbavil.

Takže když to shrnu: já bych vlastně celkem bez kecání platil daně, kdybych viděl, že to k něčemu je. Když si ale pomyslim, že od září se budu muset víc času věnovat papírování, čili míň času psaní, jenom proto, aby 21 % mejch honorářů oběhlo čestný kolečko, ztrácim poslední zbytky ideálů o tomhle státu. Pokud teda v červnu roku 2013 může člověk o tomhle státu nějaký ideály ještě mít.

Follow

Já proti DPH jako takový nic nemám; nechci se teda pouštět do nějakejch hlubokomyslnejch ekonomickejch rozprav, ale nepřímý daně (zdaňující spotřebu, nikoliv příjem) mi dokonce vždycky byly sympatičtější než ty...