#604 LIDI, KTERÝ VYMĚNÍ TEPLÝ MÍSTEČKO ZA KOLEGU

Šmarja, to jsem se zas nasral! Zuřim tu tak moc, až se přede mnou schovávaj písmenka na klávesnici, takže omluvte případný překlepy. Témat spojených s korporátem jsem se přitom už párkrát dotkl a pro kariéristy si furt schovávám samostatnej šťavnatej hejt – tohle je ale nejprohnilejší oddenek tohohle komplexního tématu, takže si zaslouží pár vlastních písmenek.

Podob nabývá různejch: Když se vás nadřízenej nezastane, aby si to nepokazil před ředitelem. Když se stane průser a jeden kolega se od něj distancuje a hodí všechnu šlamastyku na druhýho. Když člověk potřebuje píchnout, ale jeho šéfik se preventivně připosere a dá od něj ruce pryč. Prostě když tomu tvrdě pracujícímu prosťáčkovi zůstane v zádech zapíchnutá kudla nebo oči pro pláč a ještě musí sledovat, jak si jeho lodivod meje pracky a těší se na dovolenou na jachtě. Nechal ho ve štychu, protože jeho vlastní prospěch – spočívající většinou v bojácnym krčení se v zákrytu – mu byl přednější.

V tu chvíli bleju. Je totiž pár věcí, který člověk nesmí nikdy v životě udělat. NIKDY. I kdyby ho k takový špinavosti nutili třeba náckové výhrůžkama, že mu po každým odmítnutí oběsí před očima koťátko. Namátkou si jich pár projeďme: Nikdy nesmíte šikanovat důchodce. Nikdy se nesmíte vykašlat na svýho bráchu. Nikdy nesmíte pít pivo, co má víc jak šestnáct stupňů Celsia. A nikdy se nesmíte vyspat s nejlepší kámoškou svý holky (sorry, Lucko, ale stejně by nám to nefungovalo). Jenže stejně tak nikdy nesmíte obětovat svýho pracovního kumpána v zájmu vlastní kariéry. Nesmíte pochcat kolegu, nedej bože leckdy „kamaráda“ nebo snad dokonce opravdovýho kámoše, jen proto, abyste měli klid, pohodu na teplým místečku a jistější výhled na prachy.

Jasně, práce je důležitou součástí života. Ale jde tu vlastně z velký části „jen“ o obživu. O prachy. A spláchnout kvůli penězům člověka vedle sebe je prostě nechutný, zvlášť když jde často o pouhej projev zbabělosti a nejistoty, o projev neochoty byť jen minimálně riskovat, aby náhodou nedošlo k ohrožení vlastní výplatnice.

Tahle bezpohlavnost, tohle bolestný ohýbání páteře se často obhajuje hypotékou, dětma a nutností uživit rodinu. A v tom je ten nejbolavější paradox: Protože jestli jsme kvůli vidině malebnýho domova a šťastnejch ratolestí, tedy pro ty vůbec nejušlechtilejší hodnoty v lidskym životě, ztratili schopnost se k sobě nechovat jako hovada, pak je svět už vážně v prdeli. A zasloužil by si jeden vydatnej atomovej klystýr.

Follow

Šmarja, to jsem se zas nasral! Zuřim tu tak moc, až se přede mnou schovávaj písmenka na klávesnici, takže omluvte případný překlepy. Témat spojených s korporátem jsem se přitom už...