#604 LIDI, KTERÝ VYMĚNÍ TEPLÝ MÍSTEČKO ZA KOLEGU
Posted: Květen 31st, 2013 | Author: Curvekiller | Filed under: Curvekiller | 12 Comments »Šmarja, to jsem se zas nasral! Zuřim tu tak moc, až se přede mnou schovávaj písmenka na klávesnici, takže omluvte případný překlepy. Témat spojených s korporátem jsem se přitom už párkrát dotkl a pro kariéristy si furt schovávám samostatnej šťavnatej hejt – tohle je ale nejprohnilejší oddenek tohohle komplexního tématu, takže si zaslouží pár vlastních písmenek.
Podob nabývá různejch: Když se vás nadřízenej nezastane, aby si to nepokazil před ředitelem. Když se stane průser a jeden kolega se od něj distancuje a hodí všechnu šlamastyku na druhýho. Když člověk potřebuje píchnout, ale jeho šéfik se preventivně připosere a dá od něj ruce pryč. Prostě když tomu tvrdě pracujícímu prosťáčkovi zůstane v zádech zapíchnutá kudla nebo oči pro pláč a ještě musí sledovat, jak si jeho lodivod meje pracky a těší se na dovolenou na jachtě. Nechal ho ve štychu, protože jeho vlastní prospěch – spočívající většinou v bojácnym krčení se v zákrytu – mu byl přednější.
V tu chvíli bleju. Je totiž pár věcí, který člověk nesmí nikdy v životě udělat. NIKDY. I kdyby ho k takový špinavosti nutili třeba náckové výhrůžkama, že mu po každým odmítnutí oběsí před očima koťátko. Namátkou si jich pár projeďme: Nikdy nesmíte šikanovat důchodce. Nikdy se nesmíte vykašlat na svýho bráchu. Nikdy nesmíte pít pivo, co má víc jak šestnáct stupňů Celsia. A nikdy se nesmíte vyspat s nejlepší kámoškou svý holky (sorry, Lucko, ale stejně by nám to nefungovalo). Jenže stejně tak nikdy nesmíte obětovat svýho pracovního kumpána v zájmu vlastní kariéry. Nesmíte pochcat kolegu, nedej bože leckdy „kamaráda“ nebo snad dokonce opravdovýho kámoše, jen proto, abyste měli klid, pohodu na teplým místečku a jistější výhled na prachy.
Jasně, práce je důležitou součástí života. Ale jde tu vlastně z velký části „jen“ o obživu. O prachy. A spláchnout kvůli penězům člověka vedle sebe je prostě nechutný, zvlášť když jde často o pouhej projev zbabělosti a nejistoty, o projev neochoty byť jen minimálně riskovat, aby náhodou nedošlo k ohrožení vlastní výplatnice.
Tahle bezpohlavnost, tohle bolestný ohýbání páteře se často obhajuje hypotékou, dětma a nutností uživit rodinu. A v tom je ten nejbolavější paradox: Protože jestli jsme kvůli vidině malebnýho domova a šťastnejch ratolestí, tedy pro ty vůbec nejušlechtilejší hodnoty v lidskym životě, ztratili schopnost se k sobě nechovat jako hovada, pak je svět už vážně v prdeli. A zasloužil by si jeden vydatnej atomovej klystýr.