Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #536 „OK PIN OK“

#536 „OK PIN OK“

Posted: Únor 21st, 2013 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 57 komentářů »

A zas tu pro vás mám jednu hejtovačku (aneb samý hněv a samou rvačku) z rubriky „platíme“. Překvapuje mě, kolik vzteku se v této kategorii skrývá. V nedávné době to byly malé prostory u poklady, měli jsme tu vracení drobných a okázalé vynucování dýška. A pak hejt, který dokonce přepsal dějiny jedné provozny a z kterého se jeho aktéři poučili!!! Nedělám si žádné iluze – dnešní hejt změní leda tak hovno, protože je jím infikovaná každá druhá prodavačka a na našich statistikách sice nemáme přehled o tom, kolik prodavaček nás čte, ale vsadim boty, že třeba ty od nás z Alberta ani nemaj internet…

Dnešní nešvar je možná drobný, nepatrný, maličký, ale dokáže ve mně vyvolat krátkou, ale ryzí vlnu nenávisti tak silnou, že se mi zatočí hlava. Je rok 2013, platba kartou už tedy není žádnou žhavou novinkou, ale na některých pokladnách se asi stále píše rok raz dva. I zapřisáhlí milovníci hotovosti musí přece občas někdy, tu a tam platit kartou. A většina platičů už zažila hodně typů platebních terminálů. Těch, kdy kartu dáváte pani za kasou. Těch, kdy to tam sami strkáte zeshora i těch, kdy to tam nasouváte zespoda. Ano, někdy se musí dát rovnou pin a pak ok, někdy se musí potvrdit jazyk, pak pin a pak ještě jednou ok. Ale například já jsem natolik pokroková, že si na tom displeji přečtu, co se zrovna má nebo nemá udělat. Opravdu nepotřebuji asistenci, děkuju pěkně. Ale stejně u asi tak každého půldruhého placení mi znuděná prodavačka dá dobře míněnou radu, která zní „OK PIN OK“.

GrrrruuuuáááááááááÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Jak já tuhle mantru všech pokladníků nesnášim. Kdybych měla problémy s placením nebo kdybych se jim přiznala, že kartou platim poprvý v životě, tak bych to asi ocenila, ale když jsem v polovině procesu placení a někdo mi zas a znovu, po milionpátý (nebo po milionšestý) připomene, že to je OK PIN OK, tak to bolí.

Ano, ano, já vím, o nic nejde, jsou to jen tři slova, ale já nemám ráda, když mi někdo něco říká postopadesátý. Nemám to ráda v běžném životě, protože mně to fakt většinou nikdo nemusí vysvětlovat dvakrát a když, tak si o to řeknu sama. Takže i když jakoby o nic nejde (jak říkám, je to jen sedm písmenek) tak mě tohle věčný poučování s oka-pinem-oka prostě nenechává v klidu.

A nemyslim si, že bezkontaktní platby něco teď momentálně vyřeší. To musí bejt, naopak, možná ještě solidnější peklo, protože už vidím zmiňované zaměstnankyně Albertu, jak se jim vysvětluje, že to je ta bezdotyková karta… Už úplně slyším takový to „prosím hlavní pokladní na osmičku, hlavní pokladní na osmičku, děkuju“.

A teď nevím. Možná to sere jenom mě a Janka R. … Ale tohle prostě muselo ven.

«
»