#531 NAPŮL CHŘIPKA

Posted: Únor 14th, 2013 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 13 Comments »

Vygooglovala jsem si, čeho všeho je měsíc únor měsícem. Zjistila jsem, mj., že únor je měsíc, pojištění, měsíc bezpečnějšího internetu, měsíc masopustu, měsíc prevence, měsíc sov nebo třeba měsíc plný slev. Navzdory dnešnímu datu nezmiňuju měsíc lásky, to tak, člověk si připraví valentýnský překvapení a ještě ho za to zastřelej… Na únor – měsíc předjaří , už jsem hejt psala. Ale jak tak na to koukám, zapomněla jsem v něm zmínit jednu moc důležitou věc a tou je právě tahleta chřipka-nechřipka.

A stejně jako je předjaří paskvil, cosi mezi zimou a jarem, je napůl chřipka hybrid. Fskutočnosti to není chřipka, ale jakési virové nachlazení. Ale nemá to ke chřipce daleko, vypadá to jako chřipka a tváří se to jako chřipka a je to prostě napůl-už-chřipka. Není to ani rýmička s kašlíčkem, ale není to ani horoucí peklo, který je potřeba zkrotit antibiotikama nebo zkrátka něčím silnějším. Imho jsou obě verze lepší, než střední cesta. Tak buď si můžu říct „dobře, trochu posmrkávám, ale v pohodách s tím můžu jít mezi lidi, nikoho nenakazím a nebude mi to na obtíž“. Nebo si řeknu „dobře, tohle už je fakt blbý, je mi asi jako kdyby mě někdo přes noc strčil do trouby a bolí mě celá kůže“ a v tom případě se proste zajde k doktorovi a je to.

Ale co se má jako dělat, když člověk sice může odejít z domu, ale pak je v práci, ve škole i v kavárně úplně nemožnej? Jenže zůstat doma v posteli je mu taky blbý a připadá si jako nemožnej simulant… Tak jdeš ven a tam je to zase úplně na hovno, protože je ti blbě a seš mrzutej a zase se teda vrátíš domů, kde si lehneš a sotva se ti udělá trochu líp, tak tě popadnou roupy a chceš jít ven. Atd., atd., blablabla, prostě začarovaný kruh. To je prostě K POSRÁNÍ.

To máte jako s tou sklenicí vody. Je poloprázdná nebo poloplná? Nevím. Ale zato vím, že je u těhle almost-chřipek jedno, jestli jste optimista a jdete ven (a pak stejně domů) nebo pesimista a zůstávate doma (a pak stejně jdete ven). Z mého vnímání této sklenice totiž nejsem ani jedno, ani druhý. Vždy mi z toho vyjde, že jsem cholerik…

A to si vůbec nechci představovat jaký to bude, až budu mít děti a jim  bude něco takovýho a já budu muset za ně rozhodovat, jestli půjdou hezky do školy nebo ne…

«
»