Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #528 HRUBÁ SŮL NA PEČIVU

#528 HRUBÁ SŮL NA PEČIVU

Posted: Únor 11th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 15 komentářů »

Jsem v podstatě solofob. Při pepření se neupejpám, ale soli se vyhýbám, co to jde – když si vařím sám pro sebe, sůl vůbec nepoužívám a zcela mi to vyhovuje. Jasně, občas si v rámci hydratace organismu doplňuju ionty do těla pytlíkem prosolenejch čipsů, ideálně s nějakou obskurní příchutí typu svíce se šesti, knedlo-vepřo-zelo nebo smaženej kapr s bramborovym salátem, ale ani ve chvílích nejhorší kocoviny by mě nenepadlo nasypat si půlku slánky do pusy.

Takže nechápu zvyk sypat pečivo hrubou solí. A když řikám sypat, tak tim nemyslim sem tam krystálek. Když řikám sypat, tak myslim sypat jako svině, ty vole, jako když se protrhne… no… třeba… něco, kde je hodně soli… nevim, pytel se solí třeba. Existujou pečiváci, a známe je i z našich pekáren a pekařství, který kdybyste snědli, bylo by to ekvivalentní tý půlce slánky.

Mně to tak prostě nechutná. Ano, Pepíčku, mám-li na pečivu sůl, mohu vzít nůž a sůl z pečiva sedřít. Paráda. Jenže to se člověku jednak nikdy nepodaří dokonale, jednak mi systém, ve kterym si koupim pečivo se solí a pak z něj tu sůl odřu, dost připomíná ten starej vtip o fyzikovi a matematikovi, co maj hadici, hydrant a bydlej nejdřív v hotelu, kterej hoří, a pak v hotelu, kterej nehoří.

A jasně, ještě dovedu pochopit, že někomu prostě sůl chutná. Mnohem praktičtější mi pak ale připadá si vzít pečivo bez soli a sůl jíst k němu třeba lžičkou, protože sůl na pečivu způsobuje ještě jeden velkej zádrhel. Sůl, tedy NaCl neboli halit aka bílé zlato vulgo bílý zabiják, má tu nepříjemnou vlastnost, že je hygroskopická, takže nám co? Takže nám lapá ze vzduchu vzdušnou vlhkost. A ta vzdušná vlhkost pak co? Ta vzdušná vlhkost se natáhne do křupavýho, báječně vypečenýho pečiva, jehož povrch se v okolí solnejch krystalů stane nechutně rozblemcanym. A pardon teda, vlhkost jenom vocamcaď pocamcaď. Třeba vlhký sny mě v pubertě znepokojovaly, dneska už si je užívám, co si budeme vyprávět, muž má touhu rozsévače a ve snu lze zcela beztrestně spát s cizíma slečnama, protože se to přítelkyně nikdy nedoví, že jo. Ale vlhký pečivo byl pěknej humus už za mýho mládí a je to humus dodnes.

Za odbornou konzultaci k tomuto hejtu děkuji kohu Houserovi, výbornému fyzikovi a blízkému příteli.

Dalamán, který mě inspiroval k tomuto hejtu.
Jinak je to totální férák, na povrchu křupavý, uvnitř vláčný,
ale už jen představa drcení těch zrn soli mezi zubama mě děsí.

«
»