#504 FILMOVÍ PUBLICISTI

Posted: Leden 8th, 2013 | Author: | Filed under: Curvekiller | 17 Comments »

Filmová publicistika je taková, jakou si současný média při svým stavu zaslouží – v době, kdy se všude škrtá, šetří, bulvarizuje a kdy se na psaní najímaj dvacetiletý nanynky ze školních časopisů, na víc nárok nemáme.

Tihle pisálci jsou každopádně úžasná sebranka. Nemíním tu rozebírat jejich styl, vzývat intelektuálně vyspělý garanty vysokýho umění a naopak hanobit ňoumy, jejichž přešlapy by vydaly na víc humoru než kompletní svázanej ročník časopisu Trnky brnky (i když aspoň Ing. Olgu Koníčkovou byste si prolustrovat mohli). Je spíš zábavný nechat se občas vytáhnout na novinářskou projekci a podívat se na lidi, který píšou o úpadku Honzy Svěráka nebo o tom, že je Peter Jackson po Hobitovi úplně, ale fakt úplně v prdeli.

Projekce pro média se konaj zhruba týden před premiérou, neplatí se na nich, naopak se tam dávaj různý věci zadarmo (kromě letáků, na kterejch vám distributor poradí, co napsat do recenze, i třeba knihy nebo soundtracky) a lze tam ukořistit i neperlivou mattonku s oschlým chlebíčkem – takže se do kina nahrne spousta lidí, ať už dávaj cokoliv, azerbajdžánský dramata o vykořisťovanejch pastevcích ovcí nevyjímaje.

Jsou tu většinou tři sorty lidí:

1) Uhrovití mladíci, který maj čas chodit dopoledne do kina, páč buď studujou, nebo na plnej úvazek makaj leda jako sjížděči televizních seriálů v obýváku svejch rodičů. Doteď s nostalgií vzpomínaj na půlnoční premiéru Epizody 3 Hvězdnejch válek, jelikož to bylo poprvý a naposledy co sáhli nějaký živý a reálně existující holce na kozy (ta přiopilá slečna v bikinách princezny Leii totiž měla pro nerdy v kostýmu Obi-Wana Kenobiho vždycky slabost).

2) Pak tu jsou báby kategorie 50+, co obrážej lecjakou tiskovku nebo firemní prezentačku. Sice ještě nezvládnou zavřít okno Wordu jinak, než že najedou na Soubor, a pak zmáčknou Ukončit, jsou ale dost šikovný na to, aby dokázaly oblbnout svoji šéfovou, že pro časopisy Napsáno životem, Český rybář, Zahradnická vášeň, Kůň a pes a Omalovánky moudré sovy je potřeba mít recenzi na Expendables 2. Během projekce si pak zakrývají oči, vzdychají nad úpadkem morálky a pohoršeně našeptávají kolegyni, že ty dnešní filmy už nemají příběh, je v nich jen samá krev a pořád se v nich střílí. „A proč se tam porád mluví tak sprostě, Haničko?“

3) No a nechyběj ani chlapící, co se stále neobtěžovali najít si solidnější práci. Posledních deset let obráží projekce v těch samých manšestrácích, šedým svetru a ošoupaný šusťákovce a s nostalgií vzpomínaj na léta 1972 – 1975 jako na největší období slávy Filmového přehledu, nejdýl vycházejícího filmovýho časopisu u nás (nejdýl vycházejícího filmovýho časopisu u nás, o kterým běžněj čtenář nikdy v životě neslyšel – to jen pro pořádek).

No a mezi touhle pakáží pobíhaj kulturisti, neúspěšný scenáristi, zevlující hlavouni z médií, co chtěj vidět film dřív než jejich milenka, snaživě blogující gymnazisti nebo noblesní dámy, který zvládaly za bolševika v Rudým právu pochválit maďarské psychologické drama o údržbářích výtahů za to, že přesně odpovídá ideovým východiskům strany, a teď samozřejmě kopou za kvalitní a svobodnou filmovou produkci jako ochranitelky českýho kulturního dědictví. Občas přijde i Mirka Spáčilová, ale ta se většinou ve dvacátý minutě zvedne a jde nejspíš nakoupit nějaký kokina, páč na promítání bere i svoji dcerku – a obě dvě druhej den samozřejmě napíšou na film sžíravou kritiku, analyzující hlavně lapsy závěrečný půlhodiny.

Tahle parta nenávidí starý klišé, že „recenzent je ten, kdo napíše o filmu, jakej by měl bejt, pokud by ho sám uměl natočit“. Na svoji obranu si pozvou Antona Ega, drsnýho kritika z Ratatouille, a ocitujou jeho povznášející monolog o úkolu kritiky. Ty slova zní krásně. Jsou dojemný. Ale jsou to kecy! Ne, nemyslím si, že je na tom filmová publicistika o něco hůř než ta hudební, výtvarná nebo pro mě za mě speleologická. Je ale prostě srandovní, že tak jako sestává 90% hudebních pisálků z průměrnejch hudebníků a zneuznanejch DJů, tak si i arbitři filmovýho umění doma šudlí svý obskurní scenáristický pokusy a sní o Oscarovi.

Za rádobyvtipnou recenzi Doby ledový 4 ho ale fakt nedostanou.

«
»