#501 LAMPIONY (NE)ŠTĚSTÍ

Posted: Leden 3rd, 2013 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 8 Comments »

Loni nás přelom roku zastihl na pláži v Indii. Slušnej ohňostroj se tam dal sehnat za velice (velice…) mrzkej peníz a není divu, že ohňostroj silvestrovských rozměrů tam probíhal už od Vánoc každou noc několikrát. Vzhledem k ceně, charakteru a objemu rachejtlí jsem se tam tehdy necítila nijak zvlášť bezpečně, ale všechno to mířilo na šíré moře (včetně těch nesmyslnejch lampionů jakéhosi štěstí) a něco by se mohlo stát snad jen při totální změně směru větru…

Letos jsme se šli podívat na ohňostroj z letenské vyhlídky. Se slzou v oku a s nostalgickou vzpomínkou na pocit jistoty u Indického oceánu,jsem uskakovala všudypřítomným rachejtlím, petardám, dělbuchům, fontánám, pirátům, čertíkům, čínským raketám, megatřeskům, ďáblovým květům, včeličkám, římským svícím a kdo ví jak se to všechno jmenuje, které nezřídka obsluhovaly děti z 1. stupně ZŠ. No tak prosím, já jsem v dětství byla taky vyznavačkou bengálských ohňů, ale těch lampionů štěstí jsem se bála vždycky. Narozdíl od hromady lidí, kteří by se normálně báli vzít do ruky prskavku, ale s romantickým lampionkem štěstím, to je jiná píseň, co?!

Pro ty z vás, kteří se s lampionky ještě nesetkali jsem našla definici, která praví, že „je to ručně vyrobený horkovzdušný balonek z rýžového papíru a bambusu, který se po zapálení parafínového knotu naplní horkým vzduchem a vznese se k nebi. Lidé si při vypouštění balónků přejí, aby se jejich přání vyplnily a sny a touhy proměnily ve skutečnost.“ Taky vám na to něco nesedí? Papír, oheň, vzduch… nesmrdí to trochu nějakým tím požárem? Třeba ve Zlíně, v Halenkově nebo v Praze v Soukenický už to celkem zavanulo… Nemůžete se mi potom divit, že lampionům štěstí prostě nevěřim, a zakázala bych je, protože tyhlety hořící střechy a lesy každého jenom otravují.

Zážitek z tohoto silvestra nicméně překonal moje předsudky o tom, že je to zábava pro hloupé holky a jejich podpantofláky (ve Zlíně se jednalo o Valentýnské vypouštění balonků, proboha) a že je to prostě taková demence na svatbu. Hořící balonky totiž do vzduchu vypouštěla parta kluků (image Pán Prstenů) a po každém úspěšném vzletu je podpořil potlesk od ostatních opilých všade okolo. Jeden balonek hořel v koruně stromu, druhý dohoříval na drátu s lampou (…) a třetí se zasekl na nižší větvi. Šla jsem radši o něco dál, protože jsem se nechtěla proslavit jako uhořelá obět, žena, 24 let, Praha a pak jsem s povděkem sledovala, jak náčelník těch blbečků leze na větev. To je fajn, že to po sobě aspoň sundá, když vidí, jak je to nebezpečné, říkala jsem si ve své víře v nový a lepší rok 2013. Stálo mě to, řeknu vám, hodně sil, si tuto víru uchovat, když se ukázalo, že vlasatej cvok neleze na větev proto, aby lampion zlikvidoval a předešel požáru, ale proto, že si neměl čím zapálit cigaretu…

Můžete si o mě myslet že jsem duchem stará a nemoderní bába nebo že jsem černá kronika, co se šklebí a kývá hlavou, ale já bohužel při představě o vypouštění lampionku s přáníčkem nevidím nic než oheň, co může a taky že bude svítit. Mám z toho hrůzu a černý kroniky s hasičema mi dávají celkem za pravdu. Jasně, ty fotky z hromadného vypouštění vypadaj hezky, ale to žádný posílání ohně v papíru a drátu kamsi po větru asi neomlouvá.

Zde pro vás raritní foto prvních dvou lampionů z dnešního smutnýho příběhu.

«
»