#484 DEBATY NAD ZÁKONEM O AUDIOVIZI

O Klausem vetovanym zákoně o audiovizi se toho během posledních pár dní napsalo spousta, takže se svou troškou do mlejna přispěchá taky Attila, neni divu, dyť je taky scenárista a navíc chytrej jak rádio, že jo. Hned na začátku říkám, že fakt netušim, jestli se má kinematografie podporovat prostřednictvím fondu stojícího mimo státní rozpočet – četl jsem totiž spoustu dobrejch argumentů pro i proti. Bohužel ze všeho nejmíň dobrejch argumentů zaznělo v tý bouřlivý debatě, která se na to téma strhla.

Sám za sebe můžu zcela zodpovědně a upřímně říct, že bych chtěl, aby bylo ve Fondu na podporu kinematografie mega mrtě moc peněz. Víte co: sice zrovna žádnej filmovej scénář nepíšu, ale když jste scenárista, tak se vám taková věc přihodí raz dva, chvilku si nedáváte pozor a najednou máte prvních dvacet stránek svěžího dílka, o kterým jste přesvědčený, že bude umělecky nadmíru hodnotný a zároveň na něj přijde milión diváků. No a čím víc peněz ve fondu bude, tím větší by byla samozřejmě možnost, že se ten scénář bude realizovat, takže si budu moct konečně koupit oranžovou kytaru, vzít A. k móři a koupit malýmu Attilovi vláčky. Jasně, možná tenhle postoj, kdy mi jde nejvíc o mě samýho a na dobro tohohle světa házim bobek, znamená, že jsem sobec – ale můj psychoterapeut mě náhodou za podobnej přístup dycky chválí.

Každopádně bleju z debaty, kdy se obě dvě strany odvolávaj na obecný blaho, který ale každej spatřuje někde jinde. Odpůrci podpory filmařům se většinou schovávaj za ideologický proklamace, aniž by si uvědomovali, že idea minimálního státu sice není úplně špatná, v praxi ovšem stejně utopická jako komunismus, zatímco zastánci podpory hulákaj hlavně velký hesla o tom, že bez řádný podpory tohodletoho filmovýho kumštu skončíme jako banda nekulturních hovad. Pokud se teda přímo nepustěj do ekonomickejch rozborů, díky nimž dospějou k hluboký myšlence, že když se bude finančně podporovat českej film, tak se ty peníze státu na daních minimálně vrátěj. Ty vole, geniální ekonomický perpetuum mobile, tak jo, pojďme, čim víc budeme ze státního rozpočtu rozpočtu podporovat nevýdělečnou činnost, tím víc peněz tam bude. Až se tohle dozvědí kluci ve Stockholmu, nebudou myslim váhat s udělením Nobelovky za ekonomii ani minutu.

Jeden kamarád, kterej toho ví vo týhletý filmařině mnohem víc než já, konstatoval, že pravidla upravující činnost Fondu jsou v novym zákoně nastavený líp než dřív, takže by se mělo míň stávat, že by se Fond podílel na financování škvárů. Jak mě ale upozornil kamarád jinej, kterej pro změnu ví víc vo tomhletom otcovství: Novej zákon znovuzavádí státem regulovanou přístupnost filmů v kinech pro děti. A to mě teda hnulo žlučí. Cejtim se dost svéprávnej, abych o tom, na co bude jednou smět malej Attila do kina, si rozhodoval sám bez laskavý spoluúčasti státních úředníků. (Aniž bych si dělal nějaký iluze, že až jednou malýmu Attilovi něco zatrhnu, nestáhne si to na na internetu.)

Follow

O Klausem vetovanym zákoně o audiovizi se toho během posledních pár dní napsalo spousta, takže se svou troškou do mlejna přispěchá taky Attila, neni divu, dyť je taky scenárista a...